Zajatci pravdy

Kapitola CLXIII

Ahojky. Je tu nový díl a já doufám, že se bude líbit. Někdo mě nedávno prosil, abych sem napsala tozdíl mezi kralovskými bratry. Tak tady to je. Začneme od nejstaršího.

Ge'els - 400 let, funkce: Vrchní generál (nejvyšší hned po královně). Jeho blonďaté vlasy jsou o něco kratší než u ostatních elfů. Šedomodré oči má po matce a nekompromisní výraz má jeho tvář takřka neustále. Je protivný, krutý, nemilosrdný arogantní, sebevědomý, sebestředný a nemá rád Ray.

L'argas - 200 let, funkce: Generál, Jeho havraní vlasy jsou takřka nepřehlédnutelné. Sahají mu až do pasu a velmi rád nosí vpředu dva tenké copánky. Pohled jeho nebesky modrých očí je chladny až děsivý. L'argas je arogantní, sebevědomý, krutý a sebestředný. Vyžívá se v bolesti jiných, ale existuje pár osob, na kterých mu doopravdy záleží. Jeho vztahy s Ray jsou přinejmenším komplikované.

Lau'reth - 121 let, funkce: velitel oddílu (bývalý generál). Lau'reth má modré oči a blonďaté vlasy. Jeho pohled dokáže být příjemný a milý, ale také chladný a nekompromisní. Tento Xavij má rád řád a spravedlnost. Je to velmi přátelský elf, ale raději si každého pořádně prověří, než mu začne důvěřovat.

T'nerth- 121 let, funkce: Vrchní lékař (nejlepší v oboru). Tnerth má černé vlasy a temně modré oči. Jeho povaha je milá, celkem dobrosrdečná. Rád pomáhá a uzdravuje. Je ochotný a milý. I přes to, že ho matka moc nemusí tak je velmi loajální.

Uf, tak snad jsem vám to trochu připomněla. Mějte se krásně a všem školákům přeju, aby ve zdraví přežili do konce školníhk roku. Mě se to totiž asi nepovede.

Ruce jí nepříjemně tlačily, ale tento rozhovor jí natolik vyčerpal, že po několika nepříjemných minutách usnula.

Ray doufala, že bude mít alespoň chvíli klid. Čekala na temnotu, která jí poskytne klidné útočiště do chvíle, kdy si jí realita zase vtáhne do své kruté náruče. Osud s ní však měl poněkud jiné plány.

Tma kolem ní sice nějakou chvíli panovala, ale po několika málo okamžicích se začala projasňovat. Zničehonic se objevila uprostřed sálu. Jeho obvyklé šero dívku vyloženě zasáhlo. Nebyl to žádny pomalý a plynulý přechod. Prostě se tam najednou zjevila.

První čeho si všimla, bylo, že se kolem jejích rukou stále pevně ovíjejí pouta. I po několika vzteklých škubnutích se nepohnula ani o píď. Tak to je v háji, povzdechla si dívka v duchu a rozhlédla se okolo.

Nikde nic. Tíživé ticho se na ni valilo ze všech stran a elfka z toho neměla ani trochu dobrý pocit.

"Adrasieli?" zkusila zašeptat a její hlas se vrátil zpět v několikanásobné ozvěně. Vlastní šepot jí plnil duši a ona začínala mít pocit, že se muselo něco stát. Najednou jí někdo položil ruku na rameno. Ray vyjekla a uskočila. Prudce se otočila a měla dost co dělat, aby se udržela na nohou.

Její vystrašený pohled se upíral do modrých očí elfa s šedými vlasy a nechápavým výrazem. Dot'rath si jí zkoumavě přeměřil. Až po několika dlouhých vteřinách se jeho pohled zastavil na rukou, které měla Ray doposud spoutané za zády.

"To nemůžeš něco říct? Víš jak jsi mě vyděsil, vyčetla mu a ublíženě se zašklebila.

"Tak promiň. Myslel jsem, že o mě víš," oponoval Xavij a zvedl ruce v obranném gestu.