Zajatci pravdy

Kapitola CX~

Ahój. Nový díl je tady a s ním i další informace, pokud je tam ovšem najdete 😁 Doufám, že se vám to bude líbit a že vás to bude bavit stejně jako mě, když jsem to psala. Užijte si díl a další tu bude zase ve středu. Tak se zatím mějte a já si jdu užívat krásného počasí Itálie. Papa.

L'argas

Dva Xavijové se kolem sebe oháněli mečem a každý z nich tu a tam sjel pohledem k dívce v lehkém kovovém brnění. Její nové zaměření, kombinující všechny její specializace dohromady, se ukázalo jako velmi dobrá volba. Nejen, že jí dodávalo rychlost, ale dokonce jí dovolovalo využít naplno její bojový potenciál a zkušenosti. Obojí bezpochyby měla, i když v mnohem menší míře než její spolubojovníci. Ti sice do boje vkládali veškerou svou píli a úsilí, ovšem soustředění, které museli předvést, sloužilo hlavně k jejich brzdění a zpomalování. Stále měli na paměti, že je pro ně nejdůležitější hrát o čas. Další věc, která se jejich nadřízeným zdála neméně podstatná, bylo to, že nesměli pozabíjet ty hloupé lidičky. Opičky ani nevěděly, komu se postavily, do cesty, proto jak L'argas tak Lau'reth dál setrvávali na svém místě a získávali čas pro své společníky, kteří se jeden po druhém dostávali ze hry pryč.

Najednou se však stalo něco, co nikdo z nich nečekal. Hlasitá rána prořízla zvuky boje a přehlušila veškeré dění kolem nich. Co se to stalo? Ptal se sám sebe černovlasý Xavij a znepokojeně se rozhlížel kolem sebe. Přece nemohli prolomit naši obrannou linii? Ne, to se nemohlo stát, zauvažoval. Jeho mozek v tu chvíli pracoval několikrát rychleji, než lidský. Dokonce ho nestíhalo ani jeho vlastní tělo. Pohyb, který zaznamenal jen okrajově, se mu vryl do paměti na hodně dlouhou dobu. Raven, bojující po jeho boku, sebou najednou nepřirozeně cukla. Její pravé rameno bylo najednou celé potřísněné krví. Xavij si nebyl jistý, jestli se nemýlí, ale vypadalo to, jako by jí něco provrtalo skrz na skrz. I přes její bytelné brnění se střela dostala prakticky bez jakýchkoli potíží a mimozemšťan si byl takřka jistý tím, že to je čistý průstřel.

Ale vždyť tady žádné skutečné, střelné zbraně neexistují. Leda by tu byl nějaký sneiper. Ale to není možné. Kombinované zaměření kontroluje systém a za posledních několik měsíců jich přibylo jen pár. A ani jeden z nich si nezvolil tenhle obor, zamyslel se generál a jediným plynulým pohybem dívku zachytil. Pomalu a opatrně jí položil na zem. Starostlivě si při tom měřil její až přespříliš bledý obličej.

"Lauee, musím se s ní stáhnout. Tady by to nepřežila. Myslíš, že bys mohl ještě chvíli bránit pevnost? Musíme získat čas. Kdyby hrozilo bezprostřední nebezpečí, okamžitě se vydej za námi," nařídil svému bratrovi, který měl nyní sám na starost celou chodbu. Dělalo mu to sice menší problémy, ale po několika vylepšujících zakletích a mírném využití svých nadlidských schopností se hned přizpůsobil. Jeho rychlost byla v ten moment lidským okem skoro nezaznamenatelná. Dokázal najednou vykrývat tři útočníky a dokonce jim rány ještě oplácel.

L'argasovi ihned došlo, že částečně využívá své Xavijské schopnosti, ale teď mu to nemohl zakázat. Jinak by byli ztraceni a sám také měl důležitější věci na práci. Pod tělem jeho společnice se začala zvětšovat krvavá kaluž.

Jestli to půjde takhle dál, vykrvácí tady, uvědomil si a začal rychle mumlat zaříkání a položil jí ruku na čelo. Druhou rukou rychle kmital nad ránou a doufal, že jeho slabé a ne příliš dokonalé léčitelské schopnosti jí dokážou alespoň ve hře nějak pomoci.

Její stav byl vážný a on si toho byl až moc dobře vědom. Po několika vteřinách začalo prudké krvácení konečně ustupovat. Doufal, že to bude stačit na přenesení do místnosti s jejich odhlašovacím portem.