Zajatci pravdy

Kapitola LXV~

Ahojky. Nová kapitola je tu. Snad se vám bude líbit. Nebudu se nijak dlouho vykecávat. Dneska jsem zralá tak akorát na to jít spát. Užijte si díl.

Ray nad ním jen nechápavě zakroutila hlavou a s úsměvem na rtech vykročila za ním. Ani si to neuvědomovala, ale jako by zaplňoval prázdné místo v jejím srdci. Jako by, alespoň na chvíli, měla zpátky svého staršího brášku.

Po snídani se společně vydali do města. Netrvalo to ani hodinu a Ray už měla nakoupeno všechno, co potřebovala. Nutno dodat, že se vesměs jednalo jen o jídlo. Zbraně měla zatím v pořádku a od své minulé návštěvy se její úroveň skoro nezměnila.

"Tak kam teď?" nadhodil Luk a tázavě na Ray pohlížel.

"Tam, kde to všechno začalo," povzdechla si a postavila se doprostřed náměstí. L'argasova socha na ně shlížela a Raven měla takový pocit, jako by je skutečně pozoroval. Najednou se jim nad hlavami mihl stín. Dívce se na tváři objevil úsměv. Musela si zaclonit oči, ale hned jak spatřila blanitá křídla, bylo jí jasné o koho jde. Zamávala a čekala na odpověď. Hned jak svěsila ruku ozval se nad nimi dračí řev.

"Máme tu odvoz," poznamena a už si to rázovala směrem k soše. Jak znala Rea, určitě to zase neubrzdí.

Jsi zlá, ozvalo se jí v hlavě.

Hele, neodposlouchávej, pokárala svého draka, který zrovna přistával. Samozřejmě, že to zase neubrzdil.

Ha ha ha, já to řikala, zasmála se v duchu.

Netrap ho, chudáčka. Bude z tebe mít denní můry, ozval se jí v hlavě další hlas. Luk se na ní spiklenecky zašklebil.

Jste se na mě domluvili, zafňukal drak a neochotně nastavil nohu, aby oba mohli naskočit.

"Ale nedurdi se Re. Když už jsme u toho, měli bychom zajít na ty slíbené pratury," nadhodila bělovláska.

Do té doby ze mě bude vegetarián, povzdechl si drak a aby dal svým slovům důraz zařval tak, že to bylo slyšet až u brány do města.

Nedělej divadlo. Raději už bychom měli letět, pophnal je Luk.

Drak se přikrčil a prudce se odrazil. Několika mocnými záběry křídel se vyhoupli do vzduchu. Raven, která nebyla zvyklá sedět tak vzadu, se křečovitě chytila Luka kolem pasu. Její obvyklou oporou byly vždycky dva rohovinové výrustky, které měl Re hned za krkem. Ale tohle místo si dnes zabral její dohlížitel.

"Ale copak? Někdo se nám tu bojí výšek?" poškádlil jí Luk. Vítr kolem nich divoce hvízdal, ale stále mu rozuměla až moc dobře.

"Nebuď směšný" odfrkla si a v klidu se zahleděla do hloubky pod sebou. Krajina dole ubíhala a měnila se divokou rychlostí. Přelétli les, který že všech stran obklopoval město a zamířili k velkému, dračímu hnízdu, které zahlédla na své poslední výpravě.

"Jsi si jistý, že tady bude?" zeptal se Luk nejistě svalnatého zvířete, které je neslo na svých zádech s takovou lehkostí, jako by ani nic nevážili.

Nejsem hloupý, ohradil se šupinatý tvor, ale ihned pokračoval: Ovládám element ohně. Kruhy života dokážu vycítit​ na míle daleko.

Nehádejte se! ukončila jejich debatu Raven. Re, ty hlavně hledej to, co máš najít a Luk bude od té lásky a přestane se ti do toho montovat, rozhodla a už to dál nekomentovala. Zbytek cesty už strávili mlčky.