Zajatci pravdy

Kapitola CXLIV~

Ahoj, tak je tu nový díl. Doufám, že se vám bude líbit. Já zatím mizím. Mějte se, komentujte a vmýšlejte teorie. Zanedlouho se to začne pořádně zamotávat.

O měsíc později

"Přidej!" rozkázal L'argas, který kroužil kolem Ray a tu a tam jí zasadil nějaký ten úder. Bělovláska stála uprostřed arény s páskou přes oči a jen za pomoci své energie a zbývajících smyslů se snažila identifikovat polohu útočníka. Ve tváři měla velmi soustředěný výraz. Ústa stažená do tenké, bezkrevné linky a svaly napjatě jako struny.

"Vždyť se snažím," sykla, když vyblokovala jeden z jeho úderů. V ten moment jí její učitel podkopl nohy a ona se zřítila na zem. S hlasitým žuchnutím se rozplácla na zemi jak široká tak dlouhá a rezignovaně zůstala ležet. Hned ucítila, jak jí kdosi přitlačil špičku dřevěné tyče ke krku.

"Nebylo to špatné, ale ani se to nedalo zařadit mezi tvé nejlepší výkony. Musíš vnímat své okolí. Není to jen o tom, že sleduješ pohyby protivníkovy zbraně. Musíš cítit i všechny věci okolo. Tvá energie se musí rozprostřít kolem tebe v pravidelných vrstvách, které nahrazují ty smysly, které zrovna nemůžeš použít. Není to jako zrak nebo sluch. Je to pocit, který musíš následovat. Nech se jím vést a konej! Postupem času se naučíš vnímat svět kolem sebe tak intenzivně, že to bude, jako bys na něj hleděla svýma vlastníma očima. Tvá energie bude narážet do předmětů a ty tak dokážeš nahradit jakýkoli smysl, kromě chuti, který bude potřeba. Věř mi. Není to tak těžké. Stačí se jen dost koncentrovat," nabádal jí její učitel a chodil kolem ní ve stále se zmenšujících kruzích.

"Tobě se to snadno řekne," povzdychla si pro sebe dívka a pokusila se vstát. Několikrát při tom zkřivila obličej a snažila se nehekat moc nahlas. Všechno jí bolelo od těch několika pádů, které si dnes nejen L'argasovou zásluhou vysloužila.

"Nechceš už raději skončit?" ptal se starostlivě L'argas. Jeho nálada se najednou změnila. Z přísného a nekompromisního učitele, na tohoto relativně snesitelného Xavije, kterým se stal skoro vždy, když za ním zapadly dveře jejich společných pokojů.

"Nic mi není. Pokračujeme," vyfoukla dívka přebytečný vzduch z plic a postavila se do bojové pozice. Trochu se přikrčila v kolenou a jednu nohu pomalu posunula dopředu. Do obou rukou vzala ani ne metr dlouhé, dřevěné tyče, které symbolizovaly její zbraně. Nyní se soustředila nejen na L'argasovu hůl. Už viděla, že to byla chyba. Musí to udělat jinak. Zkusila poslechnout generálovu radu a soustředila se na svou energii. Tu uvolnila do okolí. Ne však v provazcích, které jí obvykle tvořily. Pokud to chci konečně dokázat, musím na to jít jinak. Jak udělám, aby se má energie odrazila od předmětů přede mnou. Použiju mlhu? Ne to je moc zmatené. Kdybych kolem sebe rozprostřela černou energii, mohla by tvořit základ. Jako další bych nechala modrou proudit kolem sebe. Možná by to mohlo zabrat něco líp, napadlo jí a Ray se potěšeně usmála.

Rychle zkusila nasměřovat svou sílu tak, aby to alespoň trochu připomínalo to, co původně plánovala. Její síla se rozpínala a temnota, která se rozlila její myslí, byla snad ještě neproniknutelnější, než pohled na svět zpoza černého šátku na očích. Tak, první krok bychom měli, pomyslela si dívka Teď už jen trochu popohnat mou modrou kamarádku a mělo by to být. Snad nebude ta energie moc líná. L'argas mi přijde až podezřele klidný, napadlo jí. Rychle dala do pohybu svou sílu, a tou prozářila prostor kolem sebe. V temnotě, která se zdála být nekonečná se jakoby z ničeho začaly vynořovat modré obrysy jednotlivých předmětů. Vypadá to, jako bych všechno viděla přes nějaký modročerný filtr, napadlo jí. Tmavší pole zobrazovala neživé předměty. Mezi nimi zářila postava, která se k ní rychle přibližovala. Bylo na ní něco jiného, jako by byla složená z jednotlivých barevných pruhů. Nebesky modrá se mísila s černou a několika bílými liniemi a vytvářely tak spolu jeden celek.