Zajatci pravdy

Kapitola XC~

Ahojky. Je tu nový díl a s ním i další důvody proč nesnášet L'argase. Jak to tak bývá, zleják nevydrží být hodný dlouho. Ovšem je L'argas zleják? Toť otázka. Uvidíme, jaký na něj budete mít po dnešku názor. Užijte si díl.

Taky bych vám všem chtěla popřát zdraví a štěstí do nového roku.

Promlouvání do duše

"Hlavně si dej pozor, abys nedopadl stejně, jako tvůj otec." zašeptal generálův přítel z dětství a zmizel v závanu větru.

Luk už byl v jejich domě a čekal na dvojici, která se měla každou chvíli vrátit. Nerad nechával Raven s L'argasem o samotě, ale neměl na vybranou. I kdyby se snažil sebevíc, nikdy svého bratra nepřesvědčí, aby nebohou pozemšťanku nechal na pokoji. Už takhle kvůli nim měla hodně potíží. Co mám sakra dělat, pomyslel si, vyhlédl z okna a zavzpomínal na hádku, která se mezi ním a jeho starším bratrem strhla před dvěma týdny. Od té doby na sebe prakticky nepromluvili.

Stejně nechápu, proč ten idiot vymazal T'nerthovi vzpomínky. Co mohl vědět tak důležitého, aby provedl takhle rapidní zásah do jeho vědomí. Je to přece náš bratr! To už si ho matka s Ge'elsem tak omotali kolem prstu, že se obrací proti nám? Co jsem vlastně čekal?! Že začneme po tolika letech fungovat jako normální Xavijská rodina? Tak to asi těžko. Někdy dokážu být opravdu hodně naivní, Luk přemýšlel tak usilovně, že ani nezaznamenal energii portálu, která se objevila hned vedle jejich domu.

"Tak jsme zpátky," ozval se chodby hlas, který Luk zrovna nepotřeboval slyšet. Neměl jít náhodou hned do skutečného světa? pomyslel si Luk a zvědavě se podíval na dveře. Napnul své smysly, takže vnímal skoro každý zvuk. Dokonce i vzdálené zakrákání vrány mu připadalo tak hlasité, jako by ten opeřenec seděl hned vedle jeho ucha. Kroky se rozléhaly celým domem, jako údery do kostelního zvonu, ale to nebylo to, co Luka vyvedlo z míry. Slyším jen jednoho, uvědomil si a prudce vyskočil na nohy. Rychlostí jeho druhu vlastní se objevil u dveří a jedním plynulým trhnutím je otevřel.

Prásk! Kovová klika udeřila od stěny za sebou tak prudce, že to ve dřevě zanechalo malý důlek. Co se mohlo stát? pokládal si Lau'reth tu samou otázku stále dokola. Jejich domek sice nebyl rozlehlý, ale i tak se mu cesta zdála skoro nekonečná. Bál se, co by mohl uvidět. Jeho katastrofické představy se pohybovaly někde mezi mdlobami a smrtelným zraněním.

Brzdi, snažil se uklidnit sám sebe. Kdyby se stalo něco vážného, určitě by ti dal vědět. Tak zabedněný snad není, zadoufal Luk když otevřel dveře. Ovšem to, co spatřil ho utvrdilo v tom, že jeho bratr žádnou převratnou inteligencí neoplývá, slušně řečeno. Blonďatý Xavij měl v tu chvíli na jazyku spousty, dokonce i pro lidi nepřeložitelných, nadávek. Naštěstí jeho sebeovládání ten psychický šok vydrželo.

Před ním stál L'argas s bezvládnou bělovlasou pozemšťakou na rukou. Její kůže byla silně pobledlá a oči jí pod víčky zuřivě kmitaly. Jakoby se jí zdál nějaký, přinejmenším dost děsivý sen.

"Co se jí proboha stalo," zeptal se vyděšeně Luk a ihned k nim přiskočil. "Je ti jasné, že pokud se jí něco stalo, schytáme to oba. A tentokrát by to mohlo být něco jiného, než jen doživotní zákaz vstupu do kuchyně," zavrčel blondýn a upřel na bratra své modré oči.

"Nic, jen jsem si potřeboval něco ověřit, zamumlal L'argas a bez dalšího vysvětlování prošel kolem zmateného strážce. Tak tohle už vážně přehání, napadlo Luka, ale raději svou myšlenku nevyslovoval nahlas.