Zajatci pravdy

Kapitola CLXII

Ahojte, omlouvám se, kecy nebudou. Málem jsem zapomněla i vydat 😁😂😂

Dívka se zapotácela a otočila se na svého Vůdce, který jí hrubě postrčil do místnosti. Málem zakopla o židli postavenou kousek od jeho pracovního stolu. Bělovláska měla co dělat, aby udržela rovnováhu. Celou dobu se modlila ke všem návijským bohům, protože se docela začínala bát, co jí L'argas udělá. Na každém jeho pohybu i gestu bylo vidět, jak moc se zatím krotil. Nebyl naštvaný. I vytočený by se také dalo považovat za slabé slovo. Před mladou Zentii stál přímo rozzuřený Xavij, kterému v očích plápolala čirá a ničím neovládaná zlost. Dívka se trochu přikrčila a připravovala se na cokoli, co by jí snad osud připravil do cesty. Spoutané ruce jí v tom nijak nepomáhaly. Byla si moc dobře vědoma toho, že i normálně by s ním měla dost velké problémy a pravděpodobně by s ním prohrála na plné čáře. A co teprve teď? Řekla si a po tváři jí přeběhl vyděšený výraz. Věděla, že tentokrát jde do tuhého.

„Co sis jako myslela, že tím dokážeš? Víš vůbec, do jaké jsi mě teď dostala pozice!" zakřičel na ní a Ray se instinktivně přikrčila. Chtěl k ní přijít blíž, ale Ray ihned kopírovala jeho pohyby a stoupla si tak, aby mezi nimi stál ten jediný předmět, který jí nyní od generála dělil. Židle.

„Ts! Kdybys mě poslouchal, tak bys to možná věděl," prskla dívka, ale ihned pokračovala. „Proč jsi něco neudělal! Věděl jsi přece dobře, že nutně potřebuji na Zemi. Několikrát jsem tě o to prosila, ale co ty na to? Ano, pokusím se? A co z toho? Došlo to do bodu, kdy mi absence kontaktu s Adrasielem byla životu nebezpečná. Touhle dobou bych se tu svíjela v bolestech. Nebo v tom horším případě bych ležela na T'nethově pitevním stole!" vrátila mu to dívka s nemenší intenzitou a naštvaně na něj hleděla. Trochu se přikrčila a její oči byly nyní ještě temnější než předtím. Vypadaly, jako by je zakalila temnota a po příjemném malachytovém nádechu už v nich nebylo ani stopy.

To samé by se dalo říct i o L'argasovi. Jeho nebesky modré oči se proměnily skoro k nepoznání. Nyní připomínaly spíš noční oblohu. „Měla jsi mi říct, že je to až tak vážné! Nebo jsi mě mohla kontaktovat a ne mě takhle obelhat. Uvědomuješ si vůbec, do jaké pozice jsi nás dostala. Nedokážeš si ani představit, co to bude znamenat!" zaúpěl elf, narovnal se a zajel si rukama do vlasů. Jeho dlouhé, černé prameny při tom prudkém pohybu zavlály a část z nich mu spadla do očí.

„Jasně a co by udělal tvůj povedený bratříček! Vystopoval by mého Ochránce a odhalil polohu ostatních. To bylo to poslední, co bych chtěla! Myslíš si, že bych dobrovolně ohrozila všechny ostatní Zentije, kteří ještě vzdorují vaší okupaci?" prskla a snažila se vysvobodit z pout, která jí pevně svírala zápěstí k sobě. V ten moment jí elf zmizel ze zorného pole. Dívka jen instinktivně uskočila dozadu. Tak unikla L'argasovu sevření, ale místo toho narazila nohama do postele, která stále přímo za jejími zády. Tentokrát už rovnováhu neudržela a jak široká tak dlouhá se svalila na lůžko, kde obvykle spávali.

Sakra pomyslela si, když se snažila vstát. V tom jí ovšem zabránila čísi silná paže. Když Ray zvedla oči, pohlédla do naštvaných očí svého Vůdce. V ten moment jí přistála na tváři facka. Pod tou ranou se bělovlásčina hlava zvrátila na stranu a Ray'lith vhrkly do očí slzy.

„Probuď se sakra! Zentijové nemají sebemenší šanci vyhrát tuto válku. Nejen, že je nás mnohem víc, ale co do technologie jsme o spoustu let před vámi. Váš odpor je sice legrační, ale nakonec vám nezbyde nic jiného, že se s námi opět spojit. Co to má vůbec za cenu? Vždycky jsme byli jednotní, tak proč by to nemohlo být jako dřív? Stačí k tomu jen málo a planeta by mohla být definitivně naše. Můžete si za to sami. Kdyby tvoji lidé od začátku spolupracovali, mohli jsme si tohle všechno ušetřit Ale o to tu teď nejde," pronesl a ještě víc se přiblížil k jejímu obličeji. Teď už byl tak blízko, že se skoro dotýkali nosy. „Pochop jednu věc. Pokud nejsi na naší straně, jsi na té jejich. A jednu věc mohu říct se stoprocentní jistotou. Oni nemají šanci vyhrát. Jejich Vůdci je dávno opustili. Schovávají se někde mezi lidmi a zbaběle se strachují o svůj vlastní život, namísto toho, aby se nám postavili. Jestli budeš tvrdošíjně stát za svým názorem, nakonec to budeš ty, kdo prohraje. A potom tě už neochráním," šeptl výhružně a až v tu chvíli Ray došlo, že na ní celou dobu obkročmo seděl. Jeho slova jí totiž pohltila natolik, že na několik málo okamžiků přestala vnímat, co se s ní vlastně děje.