Zajatci pravdy

Kapitola XXXVII~

Ahojky!!! Konečně jsem se vrátila z turisťáku!!! Doufám, že se vám kapitoly líbily. Budu muset trochu máknout. Těším se na vaše komentáře. Všem vám chci poděkovat. Díky vám jsem se dneska vyhoupla na 1. místo ve sci-fi!!!! Jste fakt​ báječní. Znovu opakuji že mi můžete psát otázky na CHARAKTER ASK. 😁

Otázky na: Raven, Luka, Tenebrise, Katarinu, Maleken, Chrise, Auri, Generála, T'nertha, odbojáři a Xavijové (jakožto rasa)

Samozřejmě s můžete ptát i mě coby autorky. Otázky prosím do komentářů nebo do soukromých zpráv.

Užijte si kapitolu.

Chvíli se ani nepohnula, ale potom se sesunula k zemi, kde zůstala sedět bez jakéhokoli pohybu. Z úst se jí vydral tichý vzlyk a z očí se jí skutálely první slzy.

Neboj se. On se uklidní. Re do ní jemně strčil hebkým čumákem. Vypadal nešťastně, protože i na něj pomalu ale jistě padala špatná nálada. Ještě před pěti minutami by si myslel, že se tohle nikdy nemůže stát. Evidentně mohlo. Jeho přívěšek ve tvaru Alfy se mu houpal na krku a nepříjemně ho studil. I když nemusel, byl za něj rád. Jen díky němu se mohl zmenšit do nějaké rozumné velikosti.

Raven ještě​ stále seděla na zemi a koukala do prázdna. Její hysterická chvilka konečně skončila a ona se mohla dát trochu dohromady. Na jednu stranu jí bylo líto, jak se ke svému ochránci zachovala. Bylo jí jasné, že měl pro své chování důvod, ale to, že jí nechával tak dlouho v nevědomosti jí ničilo. Už před několika měsíci jí došlo, že Luk a Xavij z lodi jsou jedna a tatáž osoba. Od té doby trochu pátrala a sháněla informace. Samozřejmě tajně a jen když byl někde pryč.

Nechci nic řikat, ale asi má pravdu, Re se na svou paní provinile podíval a čekal, co mu na to řekne.

"Já vím, ale štve mě, že to říká zrovna on. Bylo by mnohem jednodušší kdyby přiznal barvu a nehrál si na hlupáka. Co si o mě myslí? Že bych ho napráskala ostatním hráčům? Že bych tím uškodila i ostatním adminům? Co myslíš?" zeptala se ho a upřela na něj tázavý pohled.

Luk je velmi složitá osobnost. Za tu dobu, co ho znám, neudělal ani jedinou věc bez důvodu. Napadlo tě, že to možná není kvůli tobě? Promiň, špatně jsem se vyjádřil. Možná se prostě tentokrát snaží chránit on tebe. Stejně, jako ty chráníš svou kamarádku. A nemůžeš si být jistá, že je to admin. Možná ho sem šoupli za trest, svěřil se jí dráček se svou teorií a spokojeně se jí uvelebil na klíně. Nechal se od ní debat na hlavě a spokojeně u toho přivíral oči.

"Je to možné, ale já k tomu mám přece pádný důvod. I když on nejspíš taky, ale Mal se dozví alespoň něco. Jen nebude vědět, že to jsem já. Zapletli jsme se do nebezpečných věcí, Re. Vraždění a mizení hráčů ve hře je dost velký problém. Dokud je Destiny na takhle nízké úrovni, tak jí do toho nesmíme zatáhnout. Nehodlám přijít o nikoho dalšího," řekla rozhodně Ray a ukončila jejich debatu.

Zvedla se na nohy a rozhlédla se po místnosti. Za tu chvilku stihly plameny strávil skoro veškeré dřevo, které před předtím přiložila. V krbu už zbylo jen pár ohořelých polínek a hromádka rozžhavených uhlíků. Dívka to tak nechala, a přešla do vedlejší místnosti. Chtěla se jít převléknout, ale vzpomněla si na čaj, který nechala u ohniště. Otočila se na patě a vrátila se pro hrníček. Zkusila se napít, ale při prvním doušku se znechuceně zašklebila. Čaj byl studený a ke všemu se jí tam stále lohuhovaly bylinky. Chutnal teď vskutku odporně.