Zajatci pravdy

Kapitola XXXI~

Áhooooj! Tak je tu slibovaný nový díl. Tentokrát i s korekcí :D :D :D. Následujících několik dílů bude možná trochu delších než obvykle. Abych pravdu řekla i já jsem se těšila na Raven. Jsem ráda, že čtete tento příběh a snad se vám kapitola bude líbit. Asi nebude tak akční, jako obvykle, ale i souvislosti a prostředí si tu a tam zaslouží detailnější popis. Aaaaa. Už jsem se zase rozkecala. Stejně ty moje autorský kercy nikdo nečte :D

Assassin a havran

T'nerth. Maleken na něj a hlavně na to, co jí řekl, myslela v jednom kuse. Na manuál, který jí dal, se zatím ani nepodívala.

Řekněme, že ne všichni mého druhu souhlasí s názory našich vůdců... Proč mi to vlastně říkal? Snažil se mi tím naznačit, že mám jeho podporu? Možná. Proč by mi jinak dával ty informace. Ale co když je to past? Kdyby se stal mým přítelem, mohl by se snažit ze mě něco vytáhnout. Zatím se o to sice nepokusil, ale co já vím? I když se mi to nelíbí, asi bych se měla snažit využít možnost a nastudovat si Hru. Budu to raději brát s rezervou, ale je to lepší, než nic.

Vzala do rukou studenou skleněnou tabulku a zkoumavě si jí prohlížela. Kdepak se ta věc asi zapíná, prolétlo jí hlavou.

Ta věcička jako by reagovala na její myšlenky. Modře se rozsvítila a objevil se na ní nápis TRUH. Chvilku se vše načítalo a potom se před ní objevilo několik složek. Maleken se nemohla rozhodnout, odkud by měla začít, ale nakonec jí jedna z nich padla do oka. Nebyla moc velká a byl pod ní strohý popisek - Sledování hráčů ve hře.

Proč by mi tohle dával? Xavijové určitě nechtějí, abychom tohle věděli. Mohla by to být pravda? Chtějí nám někteří z nich pomoct? zapřemýšlela. Chvilku nad tím ještě dumala, ale nakonec jen zatřásla hlavou. Černé vlasy jí spadly do obličeje a zakryly jí tak výhled na zbytek pokoje. Ne, to prostě nemůže být pravda. Raven sice tvrdila, že v každém se skrývá trocha dobra, ale to je lež. Žádní hodní ani dobří Xavijové neexistují.

Z přemýšlení jí vytrhlo zablikání obrazovky. Asi se jí omylem dotkla. Soubor, který si před tím chtěla prohlédnout, se otevřel. Místo textu se objevilo několik videí. Všechna byla ze Hry.

Několik z nich jen tak prolétla očima. Nebylo tam nic zajímavého. Jen cizí neznámá města a tu tam nějaký ten hráč. Zaujalo jí jen několik krátkých sekvencí.Ty se od ostatních lišily jediným, malým detailem. Na všech se objevovala podivná postava v černém oblečení. Kápi měla staženou hluboko do obličeje a zakrývala tak její rysy . Jen jeden neposlušný pramen bílých vlasů zpod ní vykukoval. Neznámá si ho, již poněkolikáté, zastrčila ledabyle za ucho. Vypadalo to, jako by na něco čekala. Najednou se z nebe snesl bílý havran a opatrně se jí usadil na rameno. Chvilku to vypadalo, jako by mu naslouchala. Naklonila hlavu na stranu a kývla. Havran zakrákal a opět se vznesl do vzduchu.

Maleken by docela ráda věděla, co se dělo dál. Měla takový pocit, že dívku, kterou právě viděla, odněkud zná.

Mohla by to být Raven? Vypadalo to jako její styl - oblečení, pohyby, ale co ten pták? No uvidíme.

Biersak se ještě chvilku prohrabávala snímky ze hry. Za tu chvíli si o ní stihla udělat docela konkrétní obrázek. Prostě klasické MMORPG. Co víc si může člověk přát, povzdechla si černovláska ironicky.

Asi po další půl hodině jí to přestalo bavit. Videa byla sice fajn, ale hra byla hodně rozlehlá, takže se tam ani nepohybovalo moc hráčů. Několikrát znovu narazila na dívku v černém. Ještě si na ní všimla několika zvláštností. Vypadala sice jako asasin, ale na zádech se jí pohupovaly dva meče. Přestože se Maleken snažila, stále jí nešlo do hlavy, jaké by mohlo být její zaměření. Taky to mohla být nějaká šílená kombinace, ale i tak to bylo zvláštní. Ostatně i její oblečení vypadalo podivně. Pravý rukáv dlouhý, levý ustřižený hned u ramene, které jí zakrývaly tenké pláty brnění. Nátepníky, také z tenkého lesklého kovu, byly skoro stejně tmavé jako její oblečení. Upnuté úzké kalhoty a vysoké pevně vypadající boty - ideální skrýš pro dýky.