Zajatci pravdy

Kapitola CLXXXVI

Ahojky, tak jsem zase tady a doufám, že se vám bude tato kapitola líbit. Jsem moc a moc zvědavá na vaše teorie. Omlouvám se, že nebudu odpovídat, ale odjíždím na hory, tím pádem příští kapitolka bude bez keců. Poděkujte MarianěLauře. Vydá místo mě, takže o díl nepřijdete. No, tak já už nebudu zdržovat.

Ray se bezděčně zachvěla. Ten rozzlobený pohled se jí zavrtal až do nitra duše a dívka v ten moment ucítila, jeho hněv v celé šíři.

"Kdo ti dovolil, abys ho přivedla sem," zahřměl a jeho hlas se nesl místností ještě dlouho po tom, co domluvil. Ozvěna vracela jeho slova ze všech stran. "Pokud vím, ani jsem nesouhlasil s tím, abys tenhle plán začala uskutečňovat! Uvědomuješ si, co jsi tím mohla způsobit " křičel dál a Ray, vypadala, jako by se zmenšila.

"Jinak to nešlo. Ať bychom naplánovali cokoli, nebylo by to úspěšné," špitla Ray'lith a snažila se vypadat alespoň trochu důstojně.

"O to ale nejde! Měla jsi vyčkat a ne se to toho pustit na vlastní pěst! Co kdyby něco selhalo a někdo se to vašem spojenectví dozvěděl!" zuřil dál dívčin otec, který celou dobu stál skoro několik metrů od trojice. Hned vedle něj postával An'dreth a nesouhlasně se mračil. Postava s blonďatými vlasy, která stála hned za nimi k tomu nic neříkala. Zatím jen pozorovala, na čem se její blízcí usnesou. Pokud se tedy vůbec usnesou.

"Nic byste neudělali. Jste tu zavření už věky. Možná byste se o tom dozvěděli až tehdy, když by mě v poutech přivedli mezi vás," začínala běsnit bělovláska.

"Nezvyšuj na mě hlas! Jsem tvůj otec!" zašeptal výhružně elf a pomalu k nim došel. V ten moment ovšem zasáhl L'argas a postavil se před svou učednici. Vypadalo to jako by jí chtěl uchránit před nebezpečím.

"Ustup mi z cesty Xaviji," prskl nepříjemně tmavovlasý a mrštil po generálovi jeden ze svých zlostných pohledů.

"Ne," pronesl prostě modrooký. Jeho lhostejnost působila až děsivě. "Pomáhám vám sice hlavně kvůli sobě, ale i tak byste si měl dávat pozor. Ona je moje učednice a nikdo, opakuji nikdo z vás jí neublíží. Taky jsem to mohl udělat tak, že bych vás prozradil. Tím bych si zajistil důvěru svého lidu a Ge'else bych měl v kapse. Bylo by to mnohem jednodušší, ale neudělal jsem to. Existuje tu možnost budoucího spojenectví, což by pro naše národy bylo přínosné. Takže pokud máte nějaký problém, řekněte to normálně a vše bude v dokonalém pořádku," šeptal L'argas. Jeho tichý hlas se nesl místností a připomínal tak vzdálené, zlověstné hřmění, které se ozývá z hor.

"Ty mi nebudeš rozkazovat," zasyčel naštvaně nejstarší Zentij a popošel kupředu. Byl sice o něco menší než L'argas, ale to mu na výhružnosti vůbec nic neubíralo. Bílá energie kolem něj na okamžik zavířila, ale záhy se opět ztratila kamsi do jeho nitra.

"Nerozkazuji. Jen ti to doporučuji," řekl úsečně dívčin ochránce.

"Mohli byste toho laskavě nechat!" Vykřikla Ray a vtrhla mezi ně. "Dot'rathe, kolik času ještě budeš potřebovat na přípravu?" zeptala se a ignorovala zabijácké pohledy, kterými se častovali ti dva.

"Tak měsíc," pronesl klidně jmenovaný a nervózně přešlápl z nohy na nohu.

"Fajn," vydechla dívka a vzala L'argase za rameno. "My teď odcházíme. Nechci být pryč déle, než ke nutné. Zanedlouho se ozvu a doufám, že se do té doby trochu zklidníš," pronesla směr k otci a ignorovala udivené výrazy všech okolo. "Musíme to prostě zkusit. Nic jiného nám nezbývá a jestli s tím nesouhlasíš, raději nás nech pracovat. Věci se daly do pohybu a je pravda, že vy už nutně potřebujete nějakou změnu," usekla to dívka.