Zajatci pravdy

Kapitola CLXXVIII

Bolestně jí píchlo u srdce a ve tváři se jí objevil smutný úsměv. V ten moment se rozplynula a její vědomí se začalo pomalu vracet zpět do těla.

"Ray," zaslechla probouzející se elfka velmi vzdálený hlas. Někdo s ní slabě třásl, ale dívčino tělo bylo stále ještě moc těžké na to, aby s ním mohla jakkoli pohnout.

"No tak, probuď se," šeptal někdo, ale ani to s ní nehnulo. Její mysl se vzpírala a zatím se stále úplně neusadila v jejím těle. Stále měla pocit, jako by jí někdo rozebral na kousky a potom zase poslepoval dohromady.

"Teď už ne. Tohle se nesmí stát znovu," zaprosil úpěnlivě a v ten moment Zentii ucítila jemný dotek na ruce. Jako by se ten někdo bál, že jí ublíží.

"Musíš jí nechat v klidu odpočívat. Když se někdo rozpadne v systému, může trvat i několik dní, než se zotaví," pronesl další velmi povědomý hlas.

"Já vím, ale co když se už nikdy neprobudí," zoufal si ten první. "Jako on," dodal jako by mimochodem.

"To ale bylo úplně něco jiného," podotkl někdo třetí. "Tamto byla plánovaná vražda. Tohle je jen nehoda, kterým jsme se už naučili čelit," pronesl. Tentokrát si Ray byla stoprocentně jistá, že to řekl Lau'reth. Nikdo jiný to být nemohl. Ten vyčítavý tón od něj zaslechla již tolikrát. Najednou se všechno rozmazalo a ona opět upadla do bezvědomí.

Ray si ani nestihla pořádně zvyknout na tmu, která se kolem ní rozhostila, když v tom už jí něco opět táhlo zpět do reálného světa. Jako první slyšela šepot kolem sebe, který postupně přerůstal v tichý hovor. Jako další začala cítit jednotlivé končetiny. Cit se jejím tělem rozléval jako příjemné teplo, které do ní opět vracelo život.

"Tohle už nikdy dělat nebudu," zaskuhrala a pokusila se otevřít oči. To si ale ihned rozmyslela, jelikož světlo, které se v místnosti rozlévalo, bylo pro její, delší dobu nepoužívaný zrak, až příliš ostré.

"To bych ti ani nedoporučoval. Dala jsi nám dost zabrat, víš to?" zasmál se někdo vedle ní. Ray pomalu a velmi opatrně otočila hlavu. Spatřila elfa, který seděl u její postele. Židli měl otočenou opěradlem k ní a opíral si bradu o složené paže. Černé vlasy mu trochu padaly do obličeje a unaveně vyhlížející modré oči si jí s úlevou měřily.

"Asi," pousmála se Ray na svého Vůdce a zatím se nepokoušela vstát z postele.

"Ne asi, ale určitě," povzdechl si L'argas.

"Co se děje?" ptala se ospale a snažila se na něj zaostřit pohled.

"Bál jsem se, že jsme o tebe přišli," přiznal se elf. Jeho shrbená ramena naznačovala, jak moc je unavený. I když se to snažil ze všech sil maskovat, Ray to rozhodně neuniklo. Za těch několik měsíců ho už znala jako své vlastní boty.

"Proč? Mělo to přece být relativně bezpečné ne?" zeptala se a mezi obočím se jí utvořila vráska.

"Ano, ale někdo to snáší lépe a někdo hůře. Doufal jsem, že budeš patřit do té první skupiny, ale asi jsem se zmýlil," přiznal se L'argas a otočil se. Něco křikl směrem do místnosti a poté se opět otočil k mladé Návi.

"Jak hodně špatné to bylo?" zeptala se Ray'lith.

"Byla jsi mimo několik dní. Celou tu dobu se mi zdálo, jako by ti něco systematicky odčerpávalo energii. Až potom mi došlo, že to mohlo být přeměnou tvé kamarádky. Automaticky jsi jí dávala svou sílu," seznámil jí elf se situací a starostlivě si měřil přístroje, které poblikávaly vedle ní.