Zajatci pravdy

Kapitola XCI~

Ahoj! Tak jsme u dalšího dílu. Devadesát kapitol? Zdálo se vám to tak dlouhé? Podle mě to uteklo jako voda. Ještě hodně kapitol zbývá, to se bát nemusíte. V lednu mi držte palce. Je vždycky hrozně náročný, tak snad budu všechno stíhat. Užijte si další kapitolu.

Povzbuzení? To je mi novinka.

Raven se probouzela pomalu. Nechápala, čím to bylo, ale tentokrát se jí žádné sny plné Xavijů nezdály. Tedy minimálně si na ně nepamatovala. Byla docela ráda, protože si nebyla jistá, jestli by to jejímu fyzickému stavu nějak prospělo.

"Tak už jsi konečně vzhůru," zkonstatoval známý hlas, který by tu vůbec nečekala.

"L'argasi?" ujišťovala se, protože nevěřila vlastním uším. Co tu ještě dělá? Neměl by dávno být ve skutečném světě? ptala se dívka sama sebe a otevřela oči.

V místnosti panovalo příjemné přítmí. Její dřevěná postel, tentokrát s modrým povlečením byla tak hezky vyhřátá a dívce se z ní ani trochu nechtělo. Líně otočila hlavu směrem, ze kterého uslyšela hlas svého Xavijského přítele.

Tmavovlasý seděl na židli a oči upíral do knihy s tmavě zeleným obalem a bílými Xavijskými znaky. Chvilku to vypadalo, že jí bude ignorovat, ale hned jak dočetl jednu stránku, zvedl oči a změřil si pozemšťanku od hlavy až k patě.

"Překvapení?" zeptal se a na tváři se mu objevil ten jeho typický úšklebek.

"Docela jo. Očekávala jsem, že na tomhle místě bude sedět spíš Luk. Kde vlastně je? Doufám, že jste se zase nepohádali," vyděsila se a nejistě po generálovi pokukovala.

"No," protáhl L'argas a uhnul pohledem. "Nedá se říct, že jsme se přímo pohádali. Spíš tu proběhla taková menší výměna názorů, ale s tím si nemusíš dělat starosti," konejšil jí Xavij, když viděl, její chladnoucí výraz. V tu chvíli musel dát svému mladšímu bratrovi za pravdu. Opravdu se hodně změnila.

"Neřekl jsi mu doufám nic, co by mu nějak ublížilo. Mám ho ráda a ty vaše hádky mu rozhodně neprospívají. Jednou jsem ho v noci nachytala, jak trénuje se svým mečem," svěřila se mu dívka.

"Na tom je snad něco divného?" ptal se na oko udiveně L'argas. Popravdě to bylo divné a to hodně. Od té osudné události s jejich otcem už Luk nikdy ve virtuální realitě necvičil. Alespoň ne do teď.

"Ty se ještě ptáš? Tak poslouchej. Tím cvičil, jsem měla na mysli, že vykácel skoro půlku lesa a to jen za pomoci meče a svého vzteku. Přitom vylepšení jeho zbraně musela být obrovská, podle toho, jakou napáchal spoušť. Už to konečně chápeš?" zvýšila na něj hlas a pomalu vstala. Cítila se ještě trochu malátně, jako ostatně každé ráno.

"Až tak? No, zdá se, že je to mnohem horší než posledně," zamumlal si generál sám pro sebe, ale Raven to neuniklo.

"Jak jako minule? Tohle se už někdy stalo?" lekla se Ray a ustaraně se na Xavije podívala.

"Ano. Už je to sice docela dlouho, ale podobné období už jsme tu měli. Tehdy jsm měli určité rodinné problémy. Bylo to několik napjatých let, kdy jsme se sobě navzájem odcizili. A ten stav přetrvával až donedávna. Tehdy jsem se se svým bratrem začal znovu bavit. Tedy, ono je to spíš naopak. Luk se přestal bavit se mnou. Na jeho vkus jsem byl nejspíš moc, jak jen to řekl? Už vím, přespříliš ambiciózní, krutý a chladný," rozpomněl se.

Co že se nám L'argas tak rozpovídal? Nesleduje tím něco? zamyslela se Raven a čekala, co dalšího z mimozemšťana vypadne.

"Víš, řekl jsem Lukovi, aby prozatím přestal pracovat na těch vraždách. Potřebujeme teď zjistit něco, do čeho tě doopravdy nemůžu namočit. Tady uvnitř tě nikdo sledovat nemůže, proto ti to tu říkám. Rozkázal jsem mu, aby ti nic neříkal. Je to doopravdy tajné a já doufám, že to budeš respektovat. Na rozdíl od ostatních jedinců tvého druhu tě považuji za docela inteligentní bytost. Teď asi přejdu k hlavnímu důvodu, proč vedeme tuhle diskuzi. Lau'reth byl hodně špatný z toho, že ti nemohl nic prozradit. Kvůli tomu jsme se taky pohádali. Byl bych rád, kdybys na něj už dál netlačila," požádal jí a potom se začal usmívat.