Zajatci pravdy

Kapitola CIII~

Ahojky lidi. Tak je tu nový slibovaný díl. Doufám, že se vám bude líbit. Abych byla upřímná, finální odhalení se nám blíží. Pomalu ale jistě. Snad se vám to bude líbit. Komentujte a nebojte se psát své teorie. Jsem na ně upřímně zvědavá. Užijte si dnešní kapitolu.

Chvíli trvalo, než mu Raven odpověděla, ale ani poté nebyl z její odpovědi o moc moudřejší: „Prostě to vím."

Jsi si jistá, že to chceš udělat? Bude to riskantní a hodně! Možná si to neuvědomuješ, Raven, ale mám o tebe strach! vyčetl jí Luk ve své havraní podobě a pobouřeně zamával křídly.

„A co jiného bych podle tebe měla dělat? Víš, ráda bych Destiny zajistila bezpečný život v téhle noční můře. Možná se ti to zdá podivné, ale já L'argasovi věřím. Nikdy mě nepodrazil a slovo Xavije hodně znamená, sám jsi mi to několikrát říkal. Já si poslední dobou uvědomuji stále víc a víc, že mi zbývá necelý rok a půl života a toto datum se podle toho, co jsem zaslechla od vás dvou, přibližuje mnohem rychleji, než by se mi líbilo. Tak mi řekni, jaké jiné vidíš východisko Luku. Já nechci nic říkat, ale myslím, že moc jich není," řekla skepticky Raven, mezitím, co čekali před jejich domem na generála. Měl by se dostavit co nevidět, pomyslela si Raven. Nestalo se mu něco? Ale co to blábolim! Jak by se zrovna L'argasovi mohlo něco stát! To byla hodně bláhová myšlenka.

Měla by sis to s nimi vyříkat a ne před tím jen utíkat. Tím ničeho nedocílíš. Jsem sice rád, že pomáháš naší věci, ale tohle doopravdy není nutné. Ani si neuvědomuješ, jak rychle to uteče. Prosím tě na kolenou, ještě si to jednou rozmysli. Stále to můžeme odvolat. On to pochopí. Teda ne nepochopí to, ale já bych mu to už nějak rozmluvil, hučel dol dívky havran a přelétl jí na rameno. Lehce se dotkl svou bělostnou hlavou té její a snažil se jí alespoň nějak uklidnit. Cítil, jak je nervózní a doufal, že jí nakonec přesvědčí. Už se o to pokoušel skoro půl hodiny, ale stále se mu to nemohlo podařit.

„Je v tom něco jiného, než si myslíš," zašeptala tajemně a uhnula pohledem. Nechtěla se s ním teď dohadovat.

Tak mi to vysvětli Raven! Víš, já tu nechci stále opakovat tu samou písničku, ale děje se s tebou něco, co rozhodně není normální. Možná si to ani sama neuvědomuješ, ale po psychické stránce jsi se změnila takřka k nepoznání. Tvé jednání je chladné, racionální a přesné. Radost, veselost a empatii tam sice vidím stále, ale něco je překrývá. Něco je s tebou jinak človíčku a já stále nedokážu přijít na to co. To mě děsí Raven. Mám tě rád a nemám vůbec dobrý pocit z toho, kam to směřuje, zaúpěl hlas v její hlavě.

„Možná je to tím, v jaké společnosti se poslední dobou pohybuji. Možná sis toho ještě nevšiml, ale většinu svého času trávím v přítomnosti Xavijů. Buď plánujeme další postup, řešíme mé problémy se smrtí, nebo jsme na nějakých sebevražedných akcích. Když od toho odečtu spánek jídlo a odpočinek, kterého jsem se v poslední době dočkala jen minimálně, vznikne z toho velmi zajímavý koktejl Luku! Já nevím jak jinak ti to říct! Všiml sis vůbec, že mnohem víc času trávím s tvým starším bratrem než s tebou? To ty jsi můj ochránce, má psychická podpora! Ale řekni mi, kdy ses tak zachoval naposledy? Před měsícem? Před dvěma? Víš, já už si to ani nepamatuju. Ale tohle teď není důležité. Musíme vyřešit náš problém. To je náš hlavní úkol," ukončila rázně jejich debatu Raven

„Přesně o tomhle jsem mluvil. Něco podobného bys dřív nikdy neřekla. Alespoň bys zvážila to, co jsem se ti tu snažil říct!" zakřičel na ní v duchu Lukův hlas, až jí z toho zabolelo v hlavě.

„Ale já to chápu a zvážila jsem to. Ano, změnila jsem se a dokonce přiznávám, že ne právě k lepšímu, ale co s tím mám dělat? Jediné, na čem mi v životě záleželo, byli moji přátelé. Jak jinak jim mohu pomoci, když ne tím, že jim zajistím ochranu. Co bys na mém místě udělal ty?! A neříkej mi, že bys jim vyklopil pravdu? Moc dobře vím, jak bys jednal. Znám tě tak dlouho a tak dobře, že mohu téměř se stoprocentní jistou říct: Ty bys jednal úplně stejně. Nemáš mi co vyčítat," argumentovala dívka.