Zajatci pravdy

Kapitola XLVIII~

Ahoooooj. Je tu nový díl!!! Obávám se, že místo odpovědí dostanete spíš další otázky, nad nimiž je potřeba se zamyslet, ale to snad neva ne 😀😁😂. Užijte si kapitolu.

Černé oči

Luk

Jiná alternativa tu nebyla. Musel požádat o pomoc své bratry. Bez nich by to nikdy nemohl zvládnout.

"L'argasi!" zařval na celý dům, ve kterém se zrovna nacházeli. Doufal, že svého bratra moc neurazil. Sice to měl původně v plánu, ale teď tu šlo o hodně. Co hůř, Raven se začala divoce zmítat a on sám měl celkem problém jí udržet.

"Co se děje? Chceš se mi snad omluvit," protáhl znuděně jeho černovlasý bratr, než vešel do dveří. Když se konečně uráčil vstoupit, podíval se na Luka tím svým protivným, neutrálním pohledem. Když si všiml boje, který tu ti dva sváděli, obočí mu vyletělo kamsi do kosmu. Stál tam jako opatřený a sledoval dramatickou scénu před sebou. Rychle se však vzpamatoval a přiskočil ke svému bratrovi.

"Co se tu sakra stalo!" zvýšil na něj hlas a společně už bělovlásku znehybnili. L'argas jí přidržel, aby sebou tak neházela a Luk rychle provedl znamení Lard, díky kterému jí zabránil v jakémkoli dalším pohybu. Přecejen měl L'atgas mnohem větší fyzickou sílu než Lau'reth. Když byl hotový, odstoupil od ní a zamračeně se podíval na svého mladšího bratra.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit, čeho jsem to byl rávě svědkem?" zeptal se bratra ve své mateřštině a zvědavě se na něj podíval.

"Nemám nejmenší tušení. Tohle se ještě nikdy nestalo," zamyslel se Luk a podíval se na bezvládnou  bělovlásku. "Musíme rychle zavolat T'nertha. Ten snad bude vědět, co se s ní děje, zavelel."

Tentokrát se ani černovlasý bratr nevzpíral a rychlým krokem se vypochodoval pryč z pokoje. U dveří se ještě otočil a nedpustil si ještě jeden rozkaz: "Ty tu radši zůstaň. Kdyby se něco dělo, ihned nás zavolej. Budeme tu co nejdřív."

"Ano pane," zamrmlal si pro sebe naštvaně Lau'reth, když už byl jeho bratr dávno pryč. Rychle ovšem přesunul pohled z prázdných dveří na dívku ležící na zemi. Znamení, které na ní seslal, fungovalo naprosto dokonale, ale poloha jejího těla byla stále dost křečovitá. Oči, které měla nyní zavřené, se pod víčky zuřivě pohybovaly ze strany na stranu. Svaly na nohou a na rukou se jí napínaly, jak se marně snažila pohnout. Luka bodlo u srdce, když jí takhle viděl. Nechápal, co se tu stalo. Pochopil by, kdyby se jí udělalo špatně a ona znovu upadla do bezvědomí. Byla pár dní po otřesu mozku. Ani by se tomu nedivil, ale tohle rozhodně nebylo normální. Ani pro člověka ani pro Xavije. Jak mě to sakra napadlo? Proč jsem se nad ní na chvilku zamyslel jako nad sobě rovnou? Pomyslel si, když jí pozoroval. Asi by bylo lepší, kdybych jí přenesl na postel. Aby si ještě náhodou něco neudělala.

Vzal Ray do náruče a položil jí na lůžko. Když jí na něj pokládal bezděčně odhrnul pramen bílých vlasů, který jí zase spadl do obličeje. Znovu se na ní podíval a ptesně v tu chvíli otevřela oči. Lau'reth se hrozně vylekal. Její bělmo bylo úpně černé. Jako by jí tam někdo nalil inkoust.

"Raven! Ray, probuď se!" zakřičel, ale dívka ho nevnímala. Byla úplně mimo.

L'argasi! Rychle přijď i s T'nerthem. Máme problém, velkej problém! Jeho myšlenka se nesla celým komunikačním kanálem. Admini takhle komunikovali, jinak by se museli stále nahánět, což bylo docela nepraktické.

Co se děje? Dvojhlasná odpověď se mu obratem vrátila a zazněla mu přímo v mozku. Jejich zpráva byla rychlá a účinná.

Nevím. Něco moc divného se s ní děje a já nevím, jak to zastavit. Pojďte sem. Rychle!  Blonďák začal přecházet po místnosti. Jeho zakletí začalo pomalu povolovat a on s tím už nedokázal udělat skoro nic. Schopnost se mu ještě nenačetla, takže mohl jen nečinně přihlížet tomu, jak se dívka zase začíná vrtět a házet sebou. Xavij si ani nedokázal představit, co zrovna může prožívat. Co se to s ní sakra děje?! Neměl by s tím hlavní počítač něco udělat? Co dělají ti flákači venku, kteří mají dávat pozor​ na nás, na všechny, kteří ze hry nemohou dlouhodobě odejít? Jestli je to virus, může se to šířit i dál? Co kdyby to postihlo adminy nebo další hráče?! Byly bychom pěkně nahraní!