Unproblematic Boy

Část 2.

"Oh Bože, to snad ne..." zaúpěl jsem a přemýšlel, kterým směrem je výhodnější se vydat.

Tam, kde mám smrt zajištěnou Liamem Paynem, nebo tam, kde mám smrt přislíbenou neznámou nebezpečnou skupinkou lidí?

Tak jsem přemýšlel, že jsem se nehnul z místa. Obě skupiny ke mně došly. A bylo ticho. Srdce mi bilo, že jsem téměř nedokázal vnímat. Má noční můra byla to, že by se, nedej Bože, znali.

Nialle, klid... Ano, jsi naprostý tupoun, že jsi šel sám, dnes, v přítmí do lesa, a ano, vypadá to s tebou bledě, ale jak říká máma - jsi Horan, musíš být hrdý. Jsi sebevědomý, tedy částečně. Občas. Dobře, nejsi, ale to oni přece neví. Nic o tobě neví. A v tom je tvá výhoda. Nevýhoda je, že ses v téhle situaci objevil zrovna ty...

Po tom, co jsem se v mé hlavě takto podpořil, se mi začala klepat kolena. Cítil jsem se jako malý, vystrašený kluk.

"Čau Payne!" prskl směrem k Liamovi jeden z nechutných můžu vedlejšího "týmu."

"No nazdar..." protočil očima. "Toho nechte, je s námi." kývl na mě. Asi to bylo znamení, že mám jít za nimi, ale já si nebyl jistý, a tak jsem stál na místě. "Tak jdeš nebo ne?" zahřměl. A já blbec se k nim nervózně vydal.

Smrt jistá gangem Liama Payna. Na hrob chci vypsat: "Ne až tak bezchybný syn Niall Horan." Díky.

"Tenhle, že je s vámi?" začali se smát.

"Jasně, proč by ne?" chytl mě okolo ramen. Já myslel, že snad vážně umřu. Takhle vystrašený jsem snad nikdy nebyl.

"A jak prošlo tohle pískle testem? Neměl šanci." začali se zase smát.

Jakým sakra testem? To aby se někdo dostal k Liamu Paynovi do gangu, musí první projít testem? To jako nějaký nelegální test? Zabít někoho? Co je to za lidi!?

"Prošel bez problémů. Ne jako ty..." zachechtal se a zapálil si cigaretu.

Já nesmím být cítít kouřem. Nikdo mě s nimi nesmí vidět! Bože, to bude problém, jestli mě zahlédne máma! Vždyť ona by mě zabila!

"To ti tak věřím." prskl na něj. "A ty, ty špíno blonďatá, pro dnešek máš štěstí, ale příště ti tvoji prdelku Payne chránit nebude." zvedl ukazováček jako máma, nad čímž jsem se pousmál. To byl také velký omyl... On si toho totiž všiml a hodil po mně vražedný pohled.

"Pojď, blonďáčku, jdeme..." stále mě svíral okolo ramen, přičemž vydechoval onen škodlivý dým, a byli jsme na odchodu. Srdce se ale stále neuklidnilo, neboť jsem šel právě do špinavé uličky s Liamem Paynem a jeho skupinkou...

Došli jsme až k místu, kde stáli před tím, a Louis se ke mně nebezpečně přiblížil.

"Slyšels' pískle? Měls' štěstí, že jsme šli za tebou..." zasmál se. Najednou mi nepřišli tak děsiví. Možná, že jsou míli, a- "Co za to?" žduchl mě na zeď.

Jasně Nialle, jsou míli, milují jednorožce a duhu, kouří jen naoko a přitom jejich srdce plane láskou. Touží pomáhat lidem v nouzi a nikdy za to nic nechtějí...

Nevydal jsem ze sebe ani slovo. Prostě to nešlo. Jen jsem stál, natisknutý na zdi, a snažil se uklidnit sám sebe, že je to možná jen zlý sen. Liam mě stále poočku kontroloval, nejspíš, abych nemohl utéct a ti tři, Zayn, Louis a Harry, na mě pořád hnusně vyjížděli a žduchali do mě. Pokládali mi otázky, ale já prostě neznal odpovědi. Nebo jsem spíš nechtěl odpovídat.

"Fajn, tak si vyber." prskl Zayn. "Buď tě ojedem, nebo-"

"Zayne!" zahřměl Liam. "S tím už jsme přece skončili..." otočil se na něj prudce. Tentokrát mé srdce bilo v kalhotách...

"Ale podívej se na něj!" ukázal na celou mou maličkost. Mám to brát jako poklonu, nebo ho za to nenávidět?

"Co s ním?" přejel mě pohledem.

"Je luxusní..." zasmál se. "Přesně pro tebe, sladký, bezmocný a-"

"Říkám ti, drž už hubu." přerušil ho. Měl jsem pocit, že se každou chvíli rozbrečím. Najednou mi domov nepřišel tak příšerný.

"Pusťte ho." prskl na zbytek. Pak ke mně přišel on. Na zeď mě natiskl tak, že se naše hrudě dotýkaly, přestože jsem se snažil, aby tomu tak nebylo. "Takže blonďáčku, pro dnešek máš ode mě klid. Ale to bylo naposled, co jsme ti pomáhali, jasný?" kývl jsem. Usmál se na mě a pohledem sjel k mým rtům. Nikdy dřív jsem se nemodlil, ale v tu chvíli jsem věřil v úplně vše a jediné, co jsem si přál bylo, aby mě už pustil a já ho nikdy víc neviděl. "Běž." odstoupil a já rychlým krokem odešel.