Část 24.

2.3K 157 17
                                    

"Ježíši, chceš mě snad zabít!? Víš, jak jsi mě vyděsil!?"

"Co máš s nohou?" zděsil se.

"To nic není-"

"Kdo je to? A proč je, sakra, svázaný!?" přišel k němu blíže.

"To je ten Rus..." prohrábl jsem si vlasy.

"Jak se sem, sakra, dostal?" to řekl spíš pro sebe. "Jsi v pořádku?" otočil se na mě.

"Jo, dobrý..."

Liam zvedl mobil a řekl nějaké heslo. Do pár minut se u nás sešlo dalších pět lidí spolu s Andym.

"Nialle, naši hodinu budeme muset odlo-"

"Ne, nebude se odkládat. Tohohle dáme Rickovi." zastavil ho Liam. "Běžte za Zaynem, ošetří Nialla a hned běžte trénovat. Když už se dostali dovnitř, je to opravdu nebezpečné. Už nejsi nikde v bezpečí..." věnoval mi smutný pohled a já se s Andym vydal pryč. Ten vytáhl vysílačku.

"Zayn Malik, kód 7245. Ihned." pronesl a zase ji schoval. Proplétali jsme se uličkami, až jsme došli někde, kde to vypadalo jako sesterna.

"Jsem tu," rozrazil dveře Zayn. "O co-" sjel mě pohledem. "Sakra, to vypadá fakt hrozně. Jak moc to bolí?" posadil jsem se na židli.

"Nic, co by nešlo zvládnout." šeptl jsem.

Pravda byla, že to bolelo jako čert. Celá noha, jako by byla v ohni. Neustále jsem zaháňel slzy a snažil se na to nemyslet, protože si nemůžu pořád stěžovat.

"Tak to ti nevěřím. Bude to chtít stehy..." odstřihl mi kus kalhot, které mu zavázely a nohu slil dezinfekcí. Potom vzal jehlu a navlékl nit. "Nialle, teď to bude fakt hodně bolet. Umrtvil bych ti to, ale nebudu to s tou rozsáhlostí zranění riskovat. Je tu možnost, že bych ti tím mohl poškodit nervy..." nečekal na mou odpověď a začal šít.

Chtěl jsem řvát, hrozně moc. A syčet bolestí. Ale nechtěl jsem si to dovolit. Ani náhodu. Zatínal jsem si nehty do dlaní a ret kousal tak moc, že jsem po chvíli cítil kovovou chuť krve na jazyku. Byla to snad věčnost. Ani si ani nedokážete představit tu bolest...

"Hotovo..." podíval se na to a znovu použil dezinfekci. "Jsi celý bledý, je ti dobře?" chytl mou ruku a očividně hmatal pulz. "Máš spomalený tep, asi jsi ztratil hodně krve... Andy, podej flašku vody." kývl na něj. "A ty to vypij. Dám ti něco od bolesti a-"

"A jdeme trénovat, já vím..." kývl jsem a snažil se v klidu dýchat, ale pravda byla, že jsem se cítil, jako bych měl každou chvíli omdlít.

"S tímhle nemůžeš trénovat." nevěřícně kýval hlavou.

"Je to nutné. Říkal to Liam a já už mu to vážně věřím." smutně jsem si povzdychl.

"Nialle, na to, že jsi se snad nikdy nemusel bránit, jsi to udělal perfektně." mrkl na mě a my s Andym vyšli.

Našlápnout se zdálo jako nadlický úkol. Pichlavá bolest se s každým zatnutím svalu šířila celou nohou.

"Jdeme na zahradu..." sledoval mě lítostivě. "Mám tě podepřít?"

"Ne, dobrý."

"Nialle, nemusíš si hrát na hrdinu." zasmál se. Mně to ale směsné nepřipadalo.

"Zvládnu to."

"Tak fajn." povzdechl si.

Otevřel mi dveře na zahradu a na kovovém stolku ležely zbraně.

"Fajn, teď ti všechno ukážu a ty to po mně budeš opakovat..."

Strávili jsme tam okolo čtyř hodin. První mě učil vyměnit zásobník a vůbec celou zbraň rozložit a složit na díly. Jméno tohoto stroje jsem si ale nezapamatoval. Vůbec mě to nebavilo, ale vše mi šlo, podle jeho slov, jako po másle. Pak ale přišel čas střelby.

První mi ukázal, jak to vůbec funguje, co musím odjistit a jak to chytit. Nebylo to nic složitého. Poté mě varoval na zpětný ráz a ať si s tím hlavně neublížím.

On sám namířil na terč a střelil. Trefil střed a pak přišla řada na mě. Vypadalo to jednoduše, ale opak byl pravdou. Když jsem zmáčkl spoušť, zbraň mi cukla s rukou a já minul.

"Nevadí, teď už víš, jakou to má sílu, tak to zkus znovu." nařídil.

Já tedy opět namířil a tentokrát trefil. Ne úplně přesně, ale trefil. Byl jsem za to rád, protože jediné, co jsem k tomu potřeboval, byla fyzika.

"Páni..." otevřel pusu v úžasu. "To je... Neuvěřitelné. Ty už jsi střílel?"

"Ne." záporně jsem kýval.

"Tak to zkus ještě na ty tři trochu dál."

Jak řekl, tak jsem udělal. Opět jsem trefil a spokojeně se usmál.

"Wow..." vypadlo z něj.

"Fajn, Andy, tak už mu to taky dej, ať vidím, jak mu to jde a kolik práce ještě bude potřebovat." přišel za námi Liam.

"To střílel on." zasmál se.

Unproblematic BoyKde žijí příběhy. Začni objevovat