Unproblematic Boy

Část 30.

Dobelhal jsem se k sobě a svalil se na postel. Bez deky. Ta totiž zůstala u Liama. Povzdechl jsem si nad tím a uslezené tváře otočil k oknu, abych se mohl dívat na hvězdy a měsíc. Po chvíli se ozvalo klepání.

"Ni?" ozval se. Já si setřel slzu a zůstal bez hnutí ležet. "Blonďáčku, notak..." rozešel se ke mně a přikryl mě. Sedl si na postel a sledoval, jak se snažím být alespoň před ním silný.

Moje svědomí si ale nedalo pohov. Neustále se ozývalo a dávalo mi to všechno sežrat. A já už jen prostě brečel a bylo mi jedno, že je vedle mě Liam. Měl jsem na to právo. Celý svět mě chce zabít a já tady musím řešit tyhle stupidity.

"Blonďáčku, maličký..." vtáhl mě do objetí a já se nechal. Cítil jsem se jako troska. Nechutná troska, kterou svedl kluk.

"Co mám dělat, Liame?" pípl jsem.

"Nic. Přejde to."

"Ale já nejsem gay. Nejsem."

"Nialle..." podíval se mi do očí a pak svůj pohled ztrápeně přemístil někam za mě, jako by přemýšlel. "Jsi..." podíval se mi opět do očí.

"Ale-"

"Jak ses cítil se mnou? Líbilo se ti to? Umíš si to představit s holkou?"

Ne, nechci si to přestavit s holkou! Jestli se mi to líbilo? Já si to zamiloval... Já... Já přece nemůžu být...

Když jsem na něj jen vyděšeně zíral, pokračoval. "Na tom ale přece není nic špatného." položil mi dlaň na tvář. Já od něj odvrátil pohled a zaháňel slzy.

"To je nespravedlivé." zabrblal jsem si. "To není fér..." podíval jsem se na něj. Na tváři mu hrál pobavený úsměv a jen sledoval, jak mi cukají koutky. "Asi bych ti měl poděkovat, co?" uchechtl jsem se.

"Nemusíš."

"Hm..." zabručel jsem. "Ale gay nejsem." vrtěl jsem hlavou z leva do prava.

"Nialle..." zabručel. Já si opět lehl a čekal, než odejde, abych mohl dál brečet. Jenže on se ani nehnul.

"Liame?" otočil jsem se na něj.

"Jo?"

"Necháš mě spát?" zachechtal jsem se.

"Spi." pokrčil rameny.

"Liame..." zaúpěl jsem.

"Fajn." zabručel a odešel.

"Liame, počkej!" zastavil jsem ho ještě.

"Co?" prskl uraženě.

"Můžu s tebou spát?" vyřkl jsem slova, kterých budu litovat do konce života, protože jsem špatně zformuloval větu. "Myslím spát u tebe..." plácl jsem se do čela.

"To určitě..." uchechtl se. "Pojď."

Vzal jsem si deku, kterou mi donesl, a jako malé dítě jsem ho nadšeně předběhl, abych si mohl zabrat největší kus postele.

"Nialle!" zasmál se. "Posuň se, dělej!"

"Ne..." zabručel jsem do polštáře.

Liam si lehl na mě a začal obsypávat můj krk polibky. Já se tedy posunul, aby toho nechal, ale on to nejspíš neměl v plánu.

"Liame-" nestihl jsem ho ani okřiknout a už mě líbal, přičemž rukou zajel pod mé kalhoty. "Sakra, Liame!" odstrčil jsem ho.

"Bacha na slovník." zasmál se a rozvalil se přes celou postel. "Jednou mě budeš prosit, abych si tě vzal, protože jsi gay a já jsem neodolatelný." uchechtl se. Tím mě naštval, ale nekomentoval jsem to.

Lehl jsem si na jeho holá záda a chtěl spát. On už spal, ale chrápal a já tak byl nucen zůstat s očima otevřenýma.

"Liame..." žduchl jsem do něj. Nic, žádná reakce. "Liame!" zkusil jsem to znovu, ale opět nic. Tak jsem mu zacpal nos, ale on zase nic. Začínal jsem si myslet, že to na mě hraje. "Sakra, Liame vzbuď se!"

V tu chvíli jsem si byl jistý, že je vzhůru, protože to muselo vzbudit i sousedy.

"Tak to ne!" naštval jsem se a udělal to, co mi vždy dělala Amy, když jsem byl malý. Zacpal jsem mu nos a zahájil umělé dýchání. Líbat už mě líbal, tak co bych se toho stranil? Rozkašlal se na celý pokoj a stěží chytal dech. "Chvála Bohu." protočil jsem očima a šel spát.

"Co to mělo jako znamenat? Neznáš Šípkovou Růženku!?" rozkřikl se.

"Dobrou, Růženko." zasmál jsem se.

"Dobrou." prskl a otočil se ke mně zády.

Jak moc je špatné, že mě mrzí, že mě neobjal? Že bych chtěl, aby mě políbil? Aby se mě dotýkal? Že bych se ho já chtěl dotýkat? Chtěl bych ho políbit. Ale nemůžu. Nejsem přeci gay. Ještě by mi chybělo, abych se do něj zamiloval. No to potěš. Ne, já se toho nemusím bát, já nejsem - nejsem! - gay.