Unproblematic Boy

Část 102.

Den probíhal naprosto v klidu, až do chvíle, než se tu objevila nazvaná osoba...

Všichni jsme měli připito a pár lidí raději odešlo dovnitř a bavili se tam. Já moc nepil. Bál jsem se míchat alkohol s těmi léky a nevím, jak by mě Zayn oživoval v jeho stavu.

"Liame, někdo zvoní!" přiřítil se sem Shawn a mrkl na mě.

"Už ale nikoho nečekáme." zamračil se a společně jsme se vydali otevřít. Snad jsem ani nestačil věřit vlastním očím.

Jak někdo může mít takovou drzost!?

"Nazdárek." usmál se prohnaně, tak jako vždy, a sledoval naše naštvané pohledy.

"Co tu chceš?" prskl Liam.

"Jen popřát, Ninimu." ukázal na mě a usmál se.

"Díky Stuarte, ale už můžeš odejít." stále jsem se mračil a sledoval jeho maličkost, stojící na práhu dveří.

"Ale notak. Mám pro tebe dárek!" nadšeně si sáhl do zadní kapsy a rychlým pohybem mi přiložil zbraň k čelu. Než jsem stihl zareagovat, držel mě zády k němu a já měl jeho zbraň na spánku.

Liam na něj okamžitě zamířil. Propaloval ho nenávistným pohledem. Hned na to se ve dveřích obývacího pokoje objevila Shawna hlava. Jen se rychle koukl, nahodil vyděšený pohled a zalezl, než si ho Stuart stačil všimnout.

"Pusť ho." prskl.

"Jak se cítíš teď, Liame? Cítíš tu zoufalost? Já doufám, že jo. Protože tu jsem cítil já, když jsi mi zabíjel sestru. Přesně takhle jsme stáli, pamatuješ? Jak tě prosila!" začala se mu klepat ruka se zbraní a mně došlo, že natahuje prst po spoušti. "Ale já ho nezabiju před tvýma očima. Pošlu ti jeho tělo po kouskách. A budu ho udržovat naživu, aby umíral v bolestech a ty o tom věděl. Abys cítil tu bezmoc." prskl a stahoval mě dozadu k jeho autu bez SPZky.

Kde je ten Shawn!? Přece mě v tom nenechá! Liam střílet nemůže, Stuart by mě zabil, ale on mohl někoho povolat... Oh Bože, prosím...

"Sbohem, Liame. Rozluč se s Niallem!" zasmál se psychopaticky, a pak se najednou zastavil.

"Pusť ho! Dělej!" byl to Harry. Nejspíš stal za ním a on do něj teď vrazil.

"Okamžitě." dodal po chvíli Louis.

"Zabiju ho-"

"Nestihneš to. Máme odstřelovače na střechách. Čekali jsme tě." objevil se tam Zayn a točil si se zbraní na prstě.

Teď nevím, jestli blafují a nebo to myslí vážně. Ale Liam říkal, že už nikoho nečeká.

"Já tu mám taky své lidi. Takže mi buď uvolníte cestu a nebo zemře už teď. Bez naděje." uchechtl se.

Tohle je špatný. Musím ho přestat krýt... Musím se od něj dostat dál. Jenže v momentě, kdy se pohnu, vystřelí. Potřebuju se s někým spojit.

Pohledem jsem sjel okolí. Všichni sledovali jen Stuarta. On byl hrozba a jeho bylo nutno sledovat.

Začal jsem ztrácet naději. A pak najednou jsem spojil pohled s Liamem. Nenápadně jsem pohl nohou na znamení, že ho kopnu a následně kývl, aby věděl, že od něj uskočím a budou ho mít na ráně. Muselo mu dojít, že bude muset vystřelit rychle a trefit ho.

Po chvíli přemýšlení kývl taky. Najednou svěsil jednu ruku, a zvedl na ní dva prsty. Podle očí mi došlo, že komunikuje s někým za mnou. Sejmou ho zezadu.

Najednou začal odpočítávat na prstech. Myslel si asi, že si ho Stuart nevšimne, jenže on to zaregistroval a začal si se zbraní hrát.

"Myslíš si, že jsem slepej? Nebo blbej?" uchechtl se.

"Jo, jsi!" poznamenal jsem.

V tu vteřinu jsem ho kopl vší silou do holeně a on bolestně zaskučel, ovšem plán mi nevyšel. Naopak mě pod krkem chytil ještě pevněji a já přestával věřit svým spolupracujícím.

"Ach, jak hloupý můžeš být?" zasmál se.

Spojil jsem pohled se Zaynem a ten mi naznačil, ať si sáhnu do kapsy. Já tak udělal. Nevím jak nebo kdy, ale měl jsem tam nůž. Nebo přesněji kapesní nožík. Popadl jsem ho a napřáhl se. Vrazil jsem mu ho do oblasti mrzi žebry a on se složil k zemi. Pak všechno nabralo na obrátkách.

Odněkud se opravdu vynořili jeho lidé a začalo se zase střílet. Byl jsem naprosto dezorientovaný.

Liam mě stáhl k sobě a všichni jsme bojovali za své životy. Ve chvíli, kdy naložili Stuarta do auta, se sebrali a utekli. Já se vyděšeně rozhlížel kolem a snažil se vyhledat všechny mé přátele a známé.