Unproblematic Boy

Část 52.

Liam mi věnoval úlevný pohled a já se vrátil zpět k mému okolí. A musím říct, že právě včas. Možná kdybych se otočil o sekundu později, přišel bych o ten mizernej život.

Běžel na mě totiž chlap s nožem v ruce a nebál se ho do mě zabodnout. Naštěstí jsem se ale stačil vyhnout - svalil jsem se na zem a podkopl mu nohy. On spadl po hlavě na zakrvenou podlahu a probodl sám sebe. Opravdu to nebyl hezký pohled...

"Nialle!" zaslechl jsem Louise, a pak dva výstřely. Vůbec jsem nevěděl, co se děje, každopádně se ke mně řítili asi čtyři muži najednou.

"Sakra!" prskl jsem, popadl zbraň a - jako zbabělec - se vydal na útěk, protože by to bylo jeden na čtyři.

Nějakým zázrakem jsem při mém maratonu neschytal ani ránu a dostal jsem se k Harrymu.

Cestou mě něco napadlo...

"Jaký mají dostřel ty výbušniny!?"

"Velký!"

"Ve kterých krabicích jsou!?"

"Červený nápis, proč-" zasekl se. "Nialle, ať tě to ani nenapadne!" prskl.

"Je to jediná možnost! Neustále si volají posily Harry... Dostanu ji doprostřed budovy a ty ji pak odstřelíš, jasné!?"

"Niall-"

"Tak jasné!?"

"Rozkaz!" vrátil mi tón.

"Nezapomeň varovat zbytek lidí! Odpočet od tří, hned co bude na místě! Kývnu na tebe!" rozběhl jsem se pro nejbližší krabici s červeným nápisem.

Bože, ochraňuj nás.

Nebyla tak lehká, jak vypadala a mrtvoly v cestě mi taky její přemisťování neusnadňovaly. Nakonec jsem ji tam ale dostal a vyhledal pohledem Harryho.

A kývl jsem.

"Ústup!" rozléhalo se všemi vysílačkami kolem mě.

"Tři!"

Strach.

Bolest nohou a plic.

"Dva?"

Adrenalin.

Nohy vypovídají službu. Dál už nemám šanci odběhnout, ale nesmím to vzdát, stále by mě výbuch zasáhl.

"Jedna!"

Stálý sprint dál.

Poslední výstřel a následný výbuch.

Let vzduchem díky nárazu vzduchové vlny.

Tvrdý náraz do země.

Tma.

Bolest ramena.

Hluk.

Panika.

Nemohl jsem se hnout, ani dýchat. Měl jsem vyražený dech. Tělo bylo paralyzováno. A stejně jsem slyšel vše kolem.

"Rychle pryč!"

Pak mě popadly dvě paže a odnášely mě pryč.

Teplo na krku. Snažili se nahmatat pulz.

"Slabý, nedýchá."

"Kurva!" zaslechl jsem Shawna. Začínal jsem ztrácet vědomí. Cítil jsem, jak usínám. Nemohl jsem s tím bojovat. "Nemám pulz!"

Masáž srdce? Dýchání z úst do úst. A pak? Pak jsem se z toho šoku dostal a začal lapat po dechu. Překulil jsem se na břicho a kašlal, i když jsem necítil plíce. Nepříjemně se mi točila hlava.

Když jsem se uklidnil posadil jsem se a složil hlavu do klína.

"Tomu říkáte klidná plánovaná akce?" zasmál jsem se chraplavě.

"Ty idiote!" pleskl mě někdo přes hlavu. "Harry, jak si mu to sakra mohl dovolit!?" byl to Louis.

"Nedovolil." uchechtl jsem se a zvedl k němu znaveně hlavu. "Máte všechno?" lehl jsem si opět na záda, protože mi bylo vážně zle.

"Máme, Nialle." kývl Shawn. "Ale souhlasím s Louisem, jsi idiot! Jak sis to mohl dovolit!?"

"Sakra, kdyby to někdo neudělal, tak jsme všichni mrtví!" prskl jsem.

"Má pravdu." přitakal Hazz.

"Díky." pípl jsem.

"Ale příště tam jdu já. Protože kdybys umřel, Liam by mě zabil." uchechtl se a pomohl mi na nohy.

"Nialle!" běžel ke mně Liam a sevřel mě v medvědím objetí.

"Jsi v pořádku?" šťastně jsem se usmál. Rameno extrémně pálelo. Hlava třeštila.

"Na tom teď nezáleží. Jak tě to, sakra, napadlo!? Jsi magor!" vysloužil jsem si další pohlavek.

"Fajn, příště si tam na tu krabici sednu a zapálím si." zasmál jsem se a mnul si hlavu, přičemž jsem se nepřestával usmívat.

"Příště budeš sedět doma." prskl. "Takhle riskovat nebudeš."

"Liame, nemůže zůstat doma. Potřebujeme lidi jako on. Víš kolik z nás zachránil? Tak schválně pánové a dámo," to směřovalo na Amy. "Komu zachránil kejhák?" ujal se slova Zayn. "Ruku vzhůru, tak aby šla vidět, protože takovým schopným člověkem nemůžeme plýtvat!"

Myslel jsem si, že uvidím jednu, nebo dvě ruce, ale bylo jich o mnoho víc. Já si přitom nevšiml, že bych někomu nějak pomohl. Vím, že jich spousta zachránila mě, ale tohohle jsem si nevšiml. Vlastně mám docela strach, že jsem možná odrovnal i někoho od nás.

"Nebude sedět doma, Liame, my ho potřebujeme." podíval se zpět na nás.

Začalo se mi mlžit před očima. Ruka pálila víc než předtím a já cítil, jak mi mravenčí nohy. Věděl jsem, že se za chvíli zhroutím.

"Liame-" nestihl jsem to však doříct a už jsem cítil, jak mé tělo padá k zemi.