Unproblematic Boy

Část 81.

Došel jsem za Zaynem. Cestou jsem ale přemýšlel o Liamových slovech.

Možná má pravdu. Možná je vážně jen podstrčený. Ale co když ne? Co když mu opravdu zachráním život a získám si spojence?

"Takže se posaď." rozkázal. "Ten kluk - jako by neexistoval. Ani otisky prstů, DNA a dokonce ani záznam tváře neodhalily jeho totožnost. Takže o něm nevím vůbec nic." povzdechl si.

"To je... Sedí to na to, co mi řekl." povzdechl jsem si, protože jsem se bál tomu klukovi věřit.

"Jenže pak," zasmál se. "Mě napadlo vyhledat smazané soubory a obnovit je. Našel jsem ho pod jménem Tobias A., to asi proto, že je údajně sirotek. Pak se nějakou náhodou stal členem Amerického klubu, který teda není nebezpečný. Ne pro nás. Zaměřují se na něco úplně jiného. To pak ale vylučuje jeho verzi, proč přišel. Ale na druhou stranu, třeba se chystají i na nás. A nebo jim taky mohl být naobtíž." dokončil proslov. "Složky jsem ti vytiskl, můžeš se jimi pročíst. Já jdu domů, čeká tam na mě polévka ze sáčku a fazole z konzervy. Skvělá to večeře..." zabrblal. "Pa." rozcuchal mi vlasy a pobral všechny jeho papíry.

"Děkuju a dobrou chuť přeju." uchechtl jsem se, stejně jako on sebral své papíry a šel na ošetřovnu, kde Tobyho ošetřoval Harry spolu s Shawnem.

"Ahoj, Ni." usmál se Hazz.

"Ahoj." pozdrav jsem mu opětoval a kývnul na Shawna, který mi věnoval zazubení. "Tak jak mu je?"

"Spí. Uspal jsem ho. Na noc u něj necháme dva lidi. Prsty dorostou, ucha je mi líto. Dále, řezné rány sešité, krvácení stabilizované, léky od bolesti v kapačce, která vydrží celou noc. Stav by se neměl zhoršit, všechno je zajištěné. Kdyby se něco dělo, přijedeme sem v noci a zase ho srovnáme." poplácal Tobyho po rameni a já jen sledoval, jak se mu klidně a pravidelně zvedá hrudník.

"Děkuju." pípl jsem.

"Ale není dobrý nápad si ho nechat. Ni, nemáme ho jak ověřit. Co když ho pustíš do akce a on ti vrazí kudlu do zad? Může tě pak i zabít..." povzdechl si.

"Souhlasím. Vždyť to se stalo Louisovu tátovi. Takhle, úplně stejně jako ty, vzal do gangu zajatce, ten se mu dostal pod kůži, a pak ho zabil. Ni, dávej si pozor, ano? Nám, nikomu z nás, se ten kluk nezdá. Prostě je na něm něco, co všechny drží ostražité." dodal Shawn.

"Beru vaše slova na vědomí, ale upřímně, já si nemyslím, že by on byl krysa. Zněl přesvědčivě a jeho oči... Prostě když jsem s ním mluvil, byl jsem přesvědčený, že nelže." povzdechl jsem si.

"Jsi unavený. Vypadáš dost nemocně. Běž domů a odpočívej, asi na tebe něco leze." poznamenal Shawn a položil mi ruku na čelo. "Hazz." houkl na něj a ten zopakoval jeho čin.

"Ni, vem si tyhle léky a vyspi se z toho." usmál se a podal mi krabičku.

"Mně ale nic není." uchechtl jsem se.

"To si řekneme zítra." mrkl Shawn.

"Hazz?" vkoukla dovnitř Louiho hlava. "Ahojte." mile se usmál. Měl na sobě Harryho mikinu. Rukávy mu byly dlouhé a celkově vypadal, jako by se v ní měl ztratit. Ovšem to mu nevadilo a i tak ji s hrdostí nosil, přičemž se mu v očích leskla láska pokaždé, když si k ní přičichnul.

"Ahoj." taky jsem se usmál. Shawn na něj opět kývnul.

"Pojedeme už domů prosím? Vážně je mi zle." pípl a nechal se Harrym obejmout. Když jsem ho zahlédl z blízka, všiml jsem si, že je bílý a má rudé kruhy pod očima. Celkově vypadal zeslábě. Nejspíš byl nemocný, a proto byli kluci schopni mi dát léky dřív, než jsem já sám vůbec věděl, že je něco v nepořádku.

"Jasně, že jo." usmál se na něj a věnoval mu polibek.

"Dobrou, kluci." houkl Hazz a oba zmizeli.

"Ni, ty už běž taky domů. Liam určitě čeká. Já mu ještě vyměním kapačku, povolám lidi a jdu taky." zvedl pravý koutek do úsměvu.

"A nechceš s něčím pomoct?"

"Ne. Užij si zbytek dne." mrkl. Dál už se mi nevěnoval.

"Ty taky." usmál jsem se a odešel.

V klubu vládla neklidná nálada. Všichni byli jako na trní. Nervózní. A já věděl, že Toby je tím důvodem. Věděl jsem, že je možná hrozba. Ale v tomhle stavu by stejně nic nezmohl. Takže zatím netřeba plánovat bezpečnostní kroky.