Unproblematic Boy

Část 86.

Po odváženi zmiňovaného drinku jsme se posadili zpět do obýváku. Čas se posunul o půl hodiny a bylo půl druhé ráno. Já měl na šest být na místě - na letišti. Odlétám tam na dva dny.

Liam pustil motivační hudbu - akorát padnoucí na pohřeb - a odstartoval naši sázku.

První tři plechovky mi nedělaly problém. Ovšem trpká chuť té další mě donutila zpomalit. Zašklebil jsem se a Liam se začal smát. Onu plechovku jsem odložil a pil jinou. Po šesti plechovkách mi bylo na zvracení. Proto jsem přestal a zhluboka dýchal.

Pořád jsem měl o jednu náskok. Limu očividně bylo taky zle, protože po každém loku se orosil o trošku více než byl předtím.

Po krátké pauze jsem pokračoval. Z pomalého pití mi bylo ještě hůř, a tak jsem všechno pil na ex.

Deset plechovek za mnou. Bylo mi zle. Hodně. Pořád na mě číhala ta trpká. Liam do sebe lil sedmou. A já nehodlal prohrát, přestože už mi bylo opravdu, opravdu velice špatně. Vypil jsem obsah skleničky a na chvíli se opřel o opěradlo gauče.

"Je mi zle. Tohle nevyhraju. Jsi šílený. V tomhle jsem byl vždycky mistr. Ale teď o sobě dost pochybuju." uchechtl se a napodobil můj čin.

"Já neprohrávám." zasmál jsem se a popadl další plechovku. Po ochutnání jsem se malém pozvracel...

Tak sladký nápoj... Je to jako pít čistý sirup!

Polovinu trpké jsem namíchal s polovinou sladké. Bylo to možná ještě horší. Po dopití dvanácté jsem se vydal na záchod, protože můj močový měchýř na tom byl zle.

Když jsem přišel, malém mě kleplo. Liam dopíjel dvanáctou plechovku, a já tak musel všechno rychle dopít.

Nebudu lhát. Bylo to neskutečně těsné, ale nakonec jsem, možná jen o sekundu, vyhrál. Radost, kterou jsem cítil, snad nejde ani popsat.

Ano, jsem jako malé dítě, a proto jsem se Liamovi začal vysmívat. Bylo nám oběma neskutečně zle. Za pět minut jsme měli vyjet a vyzvednout Tobyho v klubu, jenže ani jeden z nás na tom nebyl dobře.

Liamova tvář se zkroutila do křečovité grimasy a já ho jen zděšeně sledoval. Pak se, zničehonic, rozběhl směrem na toaletu. Proto jsem se šel převléct, vzít portfólium a letenky a čekat do auta, protože Liam by mě nenechal odjet bez dozoru.

Přesně za pět minut se objevil v autě. Do kufru mi přihodil nějaké léky a následně se posadil na místo řidiče.

"Jedem?" usmál se.

"Jedem." přikývl jsem.

Cesta do klubu byla rychlá. V těchto brzských hodinách jsou cesty naprosto volné, a proto jsme najednou měli několika minutový náskok. Toby už byl nachystaný. Čekal před dveřmi s cigaretou mezi rty.

Neobtěžoval se to odhodit. Jakmile jsme dojeli, podíval se na hodinky, usmál se, a dál spokojeně potahoval, jako by se nechumelilo.

"Toby, dělej. Zapálíš si před letištní halou!" houkl jsem na něj z okna, on nespokojeně kývl a odhodil nedopalek. Nasedl do prostoru zadních sedadel vedle mého kufru, odložil svou tašku a oba nás pozdravil.

Zbytek cesty byl nudný a zdlouhavý. Liam měl opět ruku položenou na mém koleni. Toby si nás oba prohlížel přes zpětné zrcátko, ale autem vládlo mrtvolné ticho.

Vystoupili jsme, popadli svá zavazadla a já zkontroloval, že mám letenky. Po sedmé. Proto se Liam zasmál mé panické hrůze, když jsem je nemohl nahmatat ve přední kapsy a vytáhl ji z kapsy zadní.

"Díky." usmál jsem se. "Tak za dva dny."

"Ni..." stáhl mě k sobě zpět, když jsem se chystal odejít. Toby se taktéž zastavil a sledoval dění okolo sebe.

Všude bylo plno lidí. Většina z nich nadávala na zpoždění nebo že naopak nestíhá. Jiní šli s ledovým klidem stále kupředu, pak tu bylo několik rodin, jejichž nejstarší členové zmatkovali. Celkově se mi líbilo sledovat ruch okolo sebe a přemýšlet nad tím, kam má kdo z těch lidí asi namířeno.

"Ano?" usmál jsem se, když položil jeho ruce okolo mého pasu.

"Buď na sebe opatrný, ano? Až přijedeš, budu tu na tebe čekat." políbil mě.

"Neboj se, zvládnu to. My oba." koutkem oka jsem zkontroloval Tobyho. Hned na to jsem Liamovi polibek vrátil.

"Každý den mi napiš, že jsi v pořádku." nasucho polkl.

"Li, nic se nestane. Slibuju." zasmál jsem se jeho starostlivosti.

"Dobře, ale i tak se mi ozvi." opět mě políbil.

"Fajn. Musím jít... Pa." políbil jsem ho naposledy a spolu s Tobym odevzdal zavazadla.