Unproblematic Boy

Část 63.

Po jeho slovech okamžitě ukončil hovor a mně přišla zpráva, že se za hodinu sejdeme v jedné luxusní restauraci uprostřed města, což je půlhodina cesty při čistých silnicích, a tak byl nejvyšší čas vyjet.

Neměl bych tam jet, aniž by o tom někdo z kluků věděl. Jenže na druhou stranu, mohl bych je tím všechny ohrozit ještě víc... Může mě zabít. Může mě před tím i mučit, ale na druhou stranu, třeba naše neshody omluví a vyslechne mě.

Zbraň jsem si strčil za pas a z mobilu vytáhl baterii. Ten jsem si následně dal do zadní kapsy a s naštvaným pohledem jsem rozrazil dveře. Kluci tiše seděli u stolu a pravděpodobně mě čekali.

"Nialle, jak to dopadlo?" zvedl se vyděšeně Andy.

"Hned budu zpět." prskl jsem. "Zayne, půjčím si auto." popadl jsem jeho klíče a bez vysvětlení zmizel. Za mnou se opět otevřely dveře.

"Nialle, kam jdeš!?" byl to Zayn.

"Neboj se. Mám zbraň i mobil. Nic se nestane, slibuju."

"Dobře." kývl a na očích jsem mu viděl, že mě bude sledovat. Skrze telefon. Kterému jsem ale vytáhl baterii, a tak jsem mu překazil plány. Auto pak odstavím o tři bloky dál a dojedu autobusem.

Nastoupil jsem a vyjel. Cesty byly ucpané, jak jsem očekával, a stejně jsem zatím neměl spoždění. Dojel jsem do nějaké boční uličky a vystoupil, míříc k zastávce. Po vstupu dovnitř ovšem nastaly komplikace.

"Niall Horan?" byl to profesor ze školy.

"Zdravím, pane." usmál jsem se.

"Dlouho jsem tě neviděl ve škole..." konstatoval a čekal vysvětlení.

"Řešíme složitou rodinnou situaci, ale brzy se tam zase ukážu." posmutněl jsem.

"Mrzí mě to..." odkašlal si. "Je dobře, že se vrátíš. Byla by tě totiž škoda." usmál se.

"Děkuju. Hezký den." kývl jsem a vystoupil. Restaurace byla hned za rohem a já začal pociťovat nejistotu.

Neměl bych tam chodit, když neví, kde jsem. Ale zase na druhou stranu, teď už z toho nemůžu vycouvat!

Vešel jsem dovnitř a hned ke mně přiběhl číšník.

"Zdravím, pan Horan?" kývl jsem. "Pan Morren vás již očekává." usmál se a rozešel se směrem, kde nikdo nebyl, přičemž jsem ho následoval.

Za rohem byl osamocený stůl, kde seděl muž ohromně bílé pleti, s černými vlasy a jizvou přes půl tváře. Oči měl průzračně modré a když jeho pohled padl na mě, usmál se.

"Ahoj, Nialle." na těle se mi vytvořila husí kůže a hlava mi radila, abych okamžitě utekl, protože je to psychopat, ovšem na druhou stranu, jsem musel zůstat, a tak nebylo o čem jednat - prostě jsem pozdravil a sedl si k němu. "Už jsem nám objednal, za chvíli to donesou. Mezitím si s tebou chci ale popovídat."

"Děkuju, je to od vás milé. Jen do toho." pobídl jsem ho.

"Mám na tebe pár otázek... Ale první, tykej mi. Jsem Kim." zasmál se. "K vám ta smlouva vážně nedošla?" zeptal se a začal hrabat v tašce.

"Ne. Nic se ke mně, ani k nikomu z lidí, se kterými pracuju, nedostalo." nervózně jsem se otřásl, ale Kim si toho naštěstí nevšiml.

"Zajímavé..." poznamenal a položil přede mě složku plnou papíru s mým jménem a jmény kluků. "Tady," ukázal na jeden z řádků. "Jsi mi to podespal." jeho hlas potemněl.

"Ne, to není můj podpis. Píšu úplně jinak a jak jsem řekl, v životě jsem ty papíry neviděl." taky jsem změnil tón.

"Myslel jsem si to." usmál se. "V tom případě Stuarta s okamžitou platností vyhazuji z funkcí." zašeptal. "Tady je kopie těch samých papírů." podal mi novou složku. "Po večeři je dones do klubu a ukaž je tvým spolupracovníkům. Je to návrh na mír. Ovšem, má to všechno svá pravidla... Ale vše je tam vypsané. Promluvte si o tom a domluvte se. Máte dvacet čtyři hodin na to mi oznámit vaše rozhodnutí." najednou vypadal mile.

"Moc si toho vážíme." poznamenal jsem a přemístil složku stranou. "A samozřejmě děkujeme." zasmál jsem se a on se mnou.

"Měl jsem už dřív podezření, že je Stuart zrádce. Často se totiž jiným lidem dostaly informace o našich akcích a tajné složky mizely. Po pátrání jsem zjistil, že Stuart je jedním z několika možných obviněných." uchechtl se a číšník nám donesl jídlo, načež nečekal poděkování ani nic podobného.

Nemyslel jsem si, že to bude tak jednoduché... Snad v tom není žádný háček...