Unproblematic Boy

Část 50.

"Nialle, já... Já tě asi muluju." pronesl zkroušeně.

"Já tebe asi taky..." zasmál jsem se a nechal ho, aby mě líbal, protože jsem měl strach, že by toho mohl nechat, nebo si to, nedej Bože, rozmyslet.

"Myslíš to vážně?" usmál se.

"Naprosto." povalil mě pod něj a nepřestával.

Byl jsem jako v sedmém nebi. Cítil jsem jeho teplý dech na mé tváří, jeho rty na těch mých, jeho ruce, jak projíždějí celé mé tělo... Bylo to naprosto dokonalé a já byl najednou plný štěstí a radosti.

Pak ovšem někdo rozrazil dveře a Liam se posadil, stejně jako já. Poslouchali jsme, jak Harry mluví s Louisem.

"Já mu to ale nechci říct! Znáš pravidla, vyhodí nás!" sténal Louis.

"Budou to dva měsíce a mě to fakt nebaví tajit!" odvětil Harry.

"Harry, já jen... Nerad bych, aby se něco pokazilo." zaúpěl.

"Neboj se, budu tu, ano? Vše bude v pořádku." pak následovalo mlasknutí - odhaduji, že se políbili - a došli do obýváku.

Liam nasadil pohled rozzuřeného býka. Z očí mu šlehaly blesky, až mi naskočila husí kůže.

"Myslím, že už to ví, Hazz..." přitulil se Louis k Harryho ruce, přičemž si s ním propletl prsty. Vypadal, jako by se měl každou chvíli rozbrečet.

"Liame, nemůžeš nám zakázat spolu být." pronesl Harry a nasadil ledovou masku. To Louisovi v tuhle chvíli ale nešlo.

Liam vstal a došel k Harrymu. Protřepal si ruku a mě se zadrhl dech.

Chce je zmlátit!?

Než jsem však stačil zareagovat, prudce vyšvihl onu ruku k Harryho tváři a ukázal na něj prstem, jako to vždy dělala má máma.

"Jakto, že jsou to dva měsíce, a já se to dozvídám až teď!?" prskl a objal je. "Jsem za vás šťastný!"

"Liame, tohle mi, sakra, nedělej!" šťouchl ho Louis do ramene.

"Gratuluju." přišel jsem k nim a oba pevně objal.

"Díky, Ni." chytil mě Harry okolo ramen. Radostně jsem se usmál na Liama, a pak nás oba pozvali na oběd.

Ten Liam odmítl a navrhl, že bychom večer mohli zajít do klubu a oslavit to, protože dnes odpoledne prý mají nějakou akci.

"Zapomněl jsem." zasmál se Hazz.

"Očividně." protočil Liam očima.

"Fajn. Takže za hodinu připraveni u vás před domem. Nialle, nezapomeň si zbraň." usmál se na mě.

"Niall jde taky?" zamračil se Liam.

"Jo. Musí, sám jsi to říkal."

"Je nezkušený a my potřebujeme, aby to vyšlo na sto procent-"

"Liame, bude jen hlídat. Pro začátek." uklidňoval ho Harry. "Bude se Zaynem, Shawnem a Mikem u zadního východu. Nic víc. Zvládne to, není malé dítě."

Liam mi věnoval úzkostný pohled. Dlouho se mi díval do očí, a pak se opět otočil na Harryho.

"Nechci aby jel. Tohle-"

"Liame, sakra, vzpamatuj se! Byl to tvůj nápad! To ty ho musíš naučit těmhle věcem! Vždyť, sakra, bude brzy na stejné pozici, jako jsi ty!"

"Myslíš si, že to nevím!? Právě proto ho musíme udržet naživu!"

"Ale když ho nic nenaučíme, zabijí ho!"

Pak nastalo hrobové ticho. Slyšeli byste spadnout špendlík. Liam a Harry se navzájem propalovali pohledem. Bylo to jako souboj Titánů. Louis stál vedle mě a taktéž je tiše sledoval.

"Fajn." prskl Liam. "Ale jestli se mu něco stane-"

"Jestli se mu něco stane tak ti garantuju, že to přežije. Všichni si tím procházíme každý den, tak nevím, proč ho tak moc chráníš. Není o nic blbější než my. Ano, je nemotorný, ale to nikomu nikdy neuškodilo." prskl a spolu s Louim se vydali k odchodu.

Díky Harry - teda asi?

"Sakra! Jak jsem mohl zapomenout, že jdeš taky!?" kopl do sedačky. "Nialle, jedná se o krádež drogové zásilky. Je to jeden velkej a nebezpečnej gang ve vedlejším městě, který nás taky okradl o dost věcí a my nebyli připraveni. Teď je čas na protiútok. Ve tři hodiny jim přijede loď se zbožím. Necháme je, aby to vyložili, a pak tam vlítnem a vezmeme všechno, co najdeme. Nebezpečné to je nejen tím, že ten přístav bude plný ozbrojených lidí, ale i tím, že si objednali několik výbušnin a my nevíme, ve kterých krabicích to bude. Tvůj úkol bude spolu se Zaynem, Shawnem a Mikem nepustit nikoho dalšího dovnitř. A hlavně přežít, ano?"

Beze slov jsem na něj hleděl.

Tak tohle dělají normálně? Riskují životy kvůli pověsti? A to je jako baví? Vždyť tam můžou všichni umřít... Může mi, sakra, umřít on...