Unproblematic Boy

Část 51.

Ve tři jsme vyjeli. V plánu bylo se nepozorovaně dostat k zadnímu východu a hlídat. Nic víc. To mi přišlo jako jednoduchý úkol. V kapse jsem měl zbraň a ruce se mi klepaly. Byl jsem nervózní.

Liam zastavil o ulici dál, kde jsme se všichni sešli. Okolo dvaceti pěti lidí. To se mi zdálo málo.

"Víc nás nebude?" zeptal jsem se, přičemž jsme mířili k nim.

"Jsou už na svých pozicích. Neboj, máme plán." ujistil mě.

"Payno, no konečně." zasmál se Zayn.

"Nazdar prcku, já jsem Mike." usmál se na mě muž středního věku a mrkl.

"Nazdar." zasmál jsem se.

"Fajn, tak my jdem." prohlásil Shawn a šli jsme k jejich autu.

"Blonďáčku?" houkl na mě ještě Liam, přičemž ke mně běžel. "Dávej pozor. Pak si zajdem do toho klubu." políbil mě a odešel.

Nasedl jsem do auta a vyjeli jsme.

"Jdeme na to." zaparkovali uprostřed křoví a Zayn si promnul ruce. Já se roztřeseně nadechl a vyšli jsme.

Proplížit se tam nebylo zdaleka tak lehké, jak Liam tvrdil. Neustále tam někdo chodil. Zayn si hlídal vysílačku a poslouchal navigaci lidí ze střech - odstřelovačů. Nakonec jsme se schovali za krabice a čekali na povely lidí zevnitř.

"Čisto." šeptal Zayn do vysílačky.

"Fajn." ozvalo se nazpět. "Všichni na svých pozicích?" byl to Harry.

Postupně se pak hlásily skupinky na svých souřadnicích a informovaly, jak to vypadá a jestli je vše v pořádku.

"V tom případě zahajuji odpočet."

"Pět."

Nervózita stoupala.

"Čtyři."

Hlava se točila.

"Tři."

Strach se ozval.

"Dva."

Ošil jsem se.

"Jedna."

Dech se zadrhl.

"Teď!"

Najednou se zevnitř ozvala střelba a křik. Nejen neznámý, ale naopak i známý. Po zádech mi běhal mráz. Žaludek byl nepříjemně sevřený. A pak mi došlo, že tu vlastně něco nejspíš nesedí. U nás se totiž objevilo něco přes třicet lidí a chystali se vejít dovnitř zezadu. Tedy - vchodem, který my máme hlídat.

"Kurva!" zaslechl jsem Mika.

"Padejte! Je to past! Liame, vypadněte odtama!" ozvalo se z vysílačky.

Odjistil jsem zbraň a čekal, než se všichni přiblíží blíže, stejně jako ostatní.

"Nialle, je to na nás. Musíme jich zabít co nejvíce, jasný? Jinak oni zabíjí nás a všechny uvnitř."

"Zahajuji odpočet čištění." opět vysílačka. Byli to odstřelovači.

"To znamená-"

"Jasně, chápu."

Zabít všechny, kdo chtějí zabít nás.

"Tři."

Nechci zabíjet.

"Dva."

Nechci umřít.

"Jedna."

Pak se spustilo peklo. Peklo na zemi. My zabili prvních pět lidí, ti ostatní zareagovali a sáhli také po zbraních. Proto už to nebyl útok s přesilou na naší straně, ale na té jejich. Bylo jich o mnoho víc.

Má zeď - ta dřevěná bedna - začala ztrácet stabilitu. Jednoduše, už byla na šrot. Musel jsem se přemístit. Jinak by mi na krk opět dýchala smrt. Proto jsem se musel dostat za bednu o kousek dál. Ovšem, to bych nebyl já, abych něco nepokazil.

Jako největší vůl jsem zahájil přesun s prázdným zásobníkem. Nemohlo to dopadnout jinak, než že jsem schytal kulku.

Bolestně jsem sykl, ale nebyl čas to řešit. Okamžitě jsem nabil a střílel dál. Odstřelovači pomáhali, ale stejně to s námi vypadalo bledě. Naše naděje začaly být mizivé. To jsem sám nevěděl, ale stačil mi pohled na Zayna. Ten také schytal zásah.

"Vypadněte! Hned!" opět vysílačka.

"Kudy?" ozval se Zayn zpět.

"Vnitřkem. Zvenčí jste obklíčení. Ovšem dovnitř nevidíme."

"Zahajuji únik skupiny P407 skrze objekt. Velitel Malik." těžce vydechl a my se na jeho povel rozběhli, stále aspoň nějak kryti a při zemi, dovnitř, kudy byl plánován únik.

"Ne, dovnitř ne!" ozval se neznámý hlas, ale to už bylo pozdě. My se ocitli uprostřed další střelby. V rameni mi bolestně tepalo a ztrácel jsem hodně krve - velice rychle.

Všichni jsme si navzájem kryli záda a snažili se nedostat další zásah, který by mohl být naším osudným. Neustále jsme měnili zásobníky. Bylo to vážně šílené. Jako ze špatného filmu.

Byla jich přesila. Na zemi sice bylo množství nehybných těl, to ovšem stále nestačilo. Stále jich bylo hodně a mně osobně se zdálo, že je jich víc a víc.

Pak jsem zahlédl Liama. Stál mezi dvěma muži, kteří na něj mířili. Najednou vše, co se dělo okolo mě, šlo do pozadí. On byl můj vesmír. A teď si sám nemůže pomoct.

Popadl jsem kvalitnější zbraň s větším dostřelem od nějaké mrtvoly a bez strachu o sebe namířil na muže, ke kterému byl Liam zády a vystřelil. Ten se po přímém zásahu hlavy skácel k zemi a Liam odrovnal i toho druhého.

Ovšem, střelba nebyla tak příšerná jako to, co nastalo poté...