Unproblematic Boy

Část 84.

Po chvíli jsme oba vstali. Liam šel udělat snídani a já si skočil do sprchy. Sešli jsme se dole. On už byl oblečený a připravený vyjít, zatímco já si, jen v ručníku, sedl na gauč a začal jíst omeletu.

"Ni, honem!" popoháněl mě.

"No jo..." zabručel jsem. Při cestě po schodech, kdy já mířil nahoru a on dolů, mě zastavil uprostřed a věnoval mi dlouhý polibek. Já se na něj následně usmál, také ho políbil a pokračoval dál, protože jsem na sobě stále měl jen ručník.

Oblékl jsem si oblek, ve kterém byl i Liam a nastoupil do auta. Stále pršelo. A přesně to byl důvod, proč jsme nemohli jet v kabrioletu, nýbrž si Liam vybral Mercedes.

"Jsi nervózní?" zeptal se, sotva jsme vyjeli.

"Ne." záporně jsem kroutil hlavou.

"Vážně?" na jeho tváři se usídlilo zmatení.

"Nejsem nervózní." uchechtl jsem se.

"Tak to je jen a jen dobře." mrkl, položil mi ruku na stehno a dál se věnoval cestě. To mu ale vydrželo jen chvíli. Pak totiž svou ruku pomalu a nenápadně posouval blíže k mému rozkorku. Nakonec ale sjel zpět a opět se ujal slova. "Mám jít s tebou?" podíval se mi do očí, ale hned svůj zrak přesunul zpět na vozovku.

"Ne, zvládnu to." usmál jsem se a propletl si s ním prsty.

"Fajn." i na jeho tváři se obejvil úsměv.

Jeli jsme ještě chvíli. Já sledoval okolní krajinu a Liam se pobrukoval do rytmu písniček.

"Počkám tady. Kdyby cokoliv, stačí mě prozvonit a dojdu pro tebe." stáli jsme naproti sobě. On byl snad o půl hlavy vyšší, takže jsem si díval nahoru. Ruce měl položené na mých ramenech a já se mu zpříma díval do očí, stejnětak jako on mně.

"Dobře." objal jsem ho a následně se rozešel dovnitř.

Dobře, Nialle. Teď už nervózní jsi. Nádech. Výdech. Otevři dveře. Fajn, teď dojdi ke stolu, odkud na tebe mává ten muž. Skvěle.

"Edward Theory?" usmál jsem se.

"Těší mě, Nialle." postavil se a podali jsme si ruce.

"Nápodobně." hlavou pokynul, abych se posadil.

"Objednal jsem vám kávu, doufám, že to nevadí."

"Ne, vůbec ne." pak nastalo trapné ticho. Já nevěděl, co říct a on mlčel, přičemž si mě prohlížel zaujatým pohledem.

"Prosím, pánové." přinesla číšnice naše kávy a zase zmizela.

"Takže, teď už nás opravdu nic nevyruší." uchechtl se. Po chvíli zmoženě vydechl a začal se hrabat v tašce. Nakonec vytáhl knihu, jejíž rozsáhlost by mohla kohokoliv zmást, neboť vypadala jako bible. "Tohle jsou papíry o vašich lidech-" mluvil by dál, ale já ho přerušil.

"Prosím vás, nemohli bychom si tykat? Tohle je hrozně zvláštní." poznamenal jsem a usmál se tak, jak to umím jen já.

"Ale určitě. Díky Bohu, žes to řekl. Není mi třicet, abys mi musel říkat pane." zasmál se. "Takže, já jsem Ed." mrkl. Najednou mi přišel neskutečně přátelský. Všechna ta formálnost jako by se vypařila.

"Niall." kývl jsem.

"Kde jsme to... Jo. Ty papíry. Takže," to si mluvil spíše pro sebe, protože očividně ztratil nit. "Jsou v nich informace o všech osmdesáti členech gangu. Je to rozdělené podle postoje. Máme osm skupinek po deseti lidech a každá má svého nadřízeného, kterým budeš nadřízený ty." navázal oční kontakt a kontroloval, že všemu rozumím. "Takže, s modrým označením je vždycky generál. Mají čísla od jedné do deseti, kdy v hlášeních uvádějí popis nula jedna, nula dva a tak dále." odkýval si to sám. "Po každé modré složce je devět žlutých, ve kterých jsou jejich podřízení. Ty vydáš rozkaz generálům a oni ho pošlou jim. Je rozdíl, jestli řekneš, že skupina osm má uklidit trávník, nebo že P06S4 má umýt záchody. Když použiješ první variantu, generál musí práci rozdat rovnoměrně nebo se s nimi nějak domluvit. Když ale označíš člověka "P," vysíláš rozkaz jen dané osobě dané skupiny. V každé skupině umí každý střílet. Pak tam taky najdeš minimálně jednoho zdravotníka a každý umí boj z blízka. Taky je v každé skupině jeden řezník, jeden hacker, vyděrač a ten, co se stará o prodej drog a tahá z lidí víc peněz. Ale to vše máš podrobněji popsané v tomhle portfóliu. Máš teď nějaké otázky?" posunul mi papíry a navázal oční kontakt.

"Jo. Ehm..." odkašlal jsem si.

Nerozumím snad ničemu, co teď řekl, ale to nesmím říct nahlas. Prostě se budu modlit, ať to pochopím z těch složek...

"Mám jednu osobu, kterou bych rád zařadil k vám. Ještě nevím kam, ale rozhodně nechci, aby musel odejít."

"Fajn. Teď je vše tvé, ty máš moc. Já budu jen tvá pravá ruka. Tady to podepiš a jestli nemáš nic víc na srdci, můžeme jít." zazubil se a podal mi propisku.