Unproblematic Boy

Část 57.

"Lidi, pohotovost! Jsme přepadeni!" byl to Shawn, volal totiž venku a teď se vrátil. "Dělejte, základna upadá!" řval na nás.

"Do prdele! Kdo vrací útoky tak brzy!?"

Okamžitě jsme opustili dům a do dvou minut jsme byli u klubu, připraveni na masakr podobný tomu, jaký jsme způsobili my.

"Zadní část je nejdůležitější! Všichni běžte tam!" rozdával rozkazy Mike. Okamžitě jsme tam všichni vyběhli.

Co to má znamenat!? To se jako může!? To neexistují žádná pravidla!?

Sotva jsme strčili špičky dovnitř, abychom zkontrolovali, jak to tam vypadá, začali po nás střílet. Rozkrádali vše, co našli. A že toho bylo...

"Lousi!" zaslechl jsem Harryho a zahlédl, jak běží k němu. Nehybně ležel na zemi a nereagoval. Já kryl Hazzu, protože nebyl ničím chráněný.

"Vem ho, dělej!" prskl jsem, když mi proletěla kůlka těsně kolem hlavy.

Odtáhl Louise za roh a začal s první pomocí.

"Vypadněte odtud!" prskl na ně Mike a objevily se tu naše posily. Harry ho vzal do náruče a odbíhal pryč.

"Miku, vchod z leva! Potřebujeme tě!" vysílačka.

"Nialle, máš vedení!" štěkl na mě a zmizel. Já ovšem ztuhl. Nevěděl jsem, co mám dělat.

Fajn, tohle zvládnu. Potřebujeme, aby jejich krytí zmizelo. To znamená taktika obklíčení. Mělo by to vyjít...

"Tři lidi z leva, tři z prava a tři dozadu! Hned, obklíčíme je!"

"Na, vysílačka!" hodil mi ji někdo.

Přemístili se do svých pozic a čekali na mé rozkazy.

"První se zbavíme jejich ochrany. Na tři!" od nás výstřely ustaly.

"Raz..." zadrhl se mi dech.

Jestli to nevyjde, zemřou kvůli tobě, Nialle.

"Dva..."

Ale ono to vyjde. Máme nejvýhodnější pozice, které v tuto chvíli byly možné.

Útočníci byli šokováni a stáhli se víc k sobě. Zaujali kruhovou pozici, která by je měla ochránit - to ale jen v případě, že nejsou obklíčeni. A to jsou.

"Jedna!"

Sejmuli jsme většinu a po chvíli i zbytek. Pomalu jsme se vydali vstříc zlodějům, kteří byli vyděšení.

"Ruce nahoru!" ozvalo se z prava. A oni k mému údivu poslechli a odevzdali nám jejich zbraně.

"Posily dovnitř! Rychle..." vysílačka. Mike.

"Nialle, vem polovinu lidí a běž. My to tu už zvládnem." poslali mě dál. Kývl jsem na souhlas.

"Jdeme. Osm lidí, sedm jich tu zůstane." shlédl jsem je pohledem, oni na sebe bez mluvení kývali, a pak ke mně došlo osm chlapů. "Jaký je nejvhodnější vchod dovnitř?" zeptal jsem se. Vím, že máme spěchat, ale ne tak, aby nikdo z nás nepřežil.

"Přes střechu." pronesl černoch.

"Fajn, navigujte." kývl jsem a rozběhl se spolu s nimi pryč. Zbytek už měl zloděje pod kontrolou, a tak s námi šli ještě další čtyři. Tudíž nás bylo třináct.

Vylezli jsme na střechu a šli po ní až ke vchodu dovnitř - přímo tam, kde jsme měli být.

"Dojdem na tu terasu... Nebo balkón, či co to je." ukázal jsem na ten rádoby převis.

"Fajn, honem. Nevypadá to s nimi dobře."

"Moment!" zastavil jsem je. "Je někdo z vás odstřelovač?" přísahal bych, že se mi zablýsklo v očích. Přihlásili se čtyři lidi. "Fajn, běžte na ten balkón a budete posila z vrchu. Zbytek jde se mnou dolů a jdeme na boj z blízka, ale hlavně opatrně!" všichni kývli a vydali jsme se na naše pozice.

"Nialle, já už nemám náboje!" zastavil mě jeden mladík... Sakra, kolik mu mohlo být? Patnáct?

"Chceš bojovat nebo odejít?" zastavil jsem se.

"Já..." určitě chtěl odejít.

"Máš rodinu?"

"Jo. Mámu a mladší sestru."

"Běž domů, za nimi." usmál jsem se na něj.

"Ale Zayn-"

"Teď velím já a dávám ti možnost volby. Domů, nebo ti dám nábojník."

"Nenechám vás v tom." prskl po tom, co dlouze přemýšlel.

"Fajn." hodil jsem mu ho a společně jsme běželi. Čekali na mě.

"Na tři-" zase jsme se přikrčili k zemi. K zahlédnutí byl Shawn, Zayn, Mike, Liam a Henry. Všichni byli na jedné straně a v nevýhodě. Proto my tu výhodu museli najít. "Přesun." přecedil jsem skrze zuby. Času nebylo nazbyt a my se museli neustále přemisťovat.

"Kam sakra!? Potřebují pomoc!" zařval na mě jeden starší chlap.

"Myslíš si, že to nevím!? Ale k čemu jim budeme tam, kde jsou všichni a očividně jim to nepomáhá!? Půjdeme na ně zezadu!"

"Rozkaz!" kývl chápavě a dál neodporoval. Tiše jsme se přemístili za ně a já si k puse zase přiložil vysílačku.

Bože, jich je tak sto a nás jen okolo padesáti. Musí nám to vyjít...