Unproblematic Boy

Část 98.

Dál jsme postupovali tichou stavbu, plní obav. Bylo to až moc nezvyklé...

Tohle je vážně divné. Tohle se sakra nestává!

"Tady jsou. Něco řeší..." zvolal najednou Toby a my se odhodlali vejít do místnosti, kde už to vypadalo bezpečně.

"To nemůžete. Porušujete veškerá pravidla." prskl zástupce nepřátel.

"Můžeme." odvětil Liam.

"Ne. Nemůžete dokoupit mír někomu jinému." obhajoval stále svůj názor. V tu chvíli jsem se do toho vložil já.

"Nedokoupili. Mám u nich dluh." rozešel jsem se sebevědomě přímo k nim. Snažil jsem se nekulhat a nedávat na sobě znát bolest.

"Ale, Horan mladší v celé své kráse se odhodlal přijít osobně." uchechtl se.

"Samozřejmě. Tohle je můj boj, měl bych se schovávat?" postavil jsem se až k němu a skřížil ruce za zády, abych vypadal povýšeně a sebevědomě, přičemž jsem si dovolil menší úšklebek.

"Aarone, odejdi. Tihle lidi jsou teď všichni pod mou ochranou, stejně jako ty. A navíc, o téhle akci jsem nic nevěděl, takže jestli nechceš i ty přijít o mou smlouvu..." Kim nemusel ani dokončit větu a Aaron se otočil na patě a spolu se svými poskoky odpochodoval pryč, ale neodpustil si urážlivé poznámky na mou osobu, nad kterými jsem se pouze bavil.

Ve chvíli, kdy za nimi zacvakly dveře, jsem roztřeseně vydechl a povolil napjatý bok. Točila se mi hlava, zle se mi dýchalo a měl jsem černo před očima.

"Ni..." podepřel mě Liam a vedl nás do kulaté místnosti.

"Liame, dej mu léky. Z té bolesti by mohl zkolabovat..." popohnal ho Zayn.

"Jaké mu dala ta sestra?" popadl krabičku Shawn a prohlédl si název léků. Jen se nad nimi suše uchechtl a spolu s nimi odešel. Mě začaly chytat křeče a cítil jsem slzy v očích.

"Klid, jsem tu s tebou. Teď si na pár dní odpočineš doma, a pak dořešíš zbytek problémů, ano?" hladil mě po zádech. Já jen nesměle kývl a viděl sám sebe, jak i přesto musím podepisovat smlouvy a zavést nějaký řád ve splácení.

"Na, tyhle užívej. Běžte do auta a jeďte domů. Teď už po vás nikdo nepůjde." hodil Liamovi léky Shawn.

"Pojedu s vámi. Pro jistotu." zvedl se Kim.

"Ne, Liame." zastavil jsem ho, když mi chtěl pomoct vstát. "Teď vážně neujdu ani krok..." byl jsem naprosto vyčerpaný a ještě mě zužovaly bolesti.

"Dobře." sedl si zpět a já si položil hlavu do jeho klína, přičemž jsem se křečovitě držel zamotaný v klubíčku. Liam mě drbal ve vlasech a pronášel sladká slovíčka, zatímco kluci se hrabali v papírech a plánovali své akce.

Musím taky začít plánovat. Hlavně ale vše musím domluvit. Na všechno půjdu pomalu a opatrně. Krůček po krůčku. Nic nechci zanedbat, nechci další ztráty na životech. Je nás stále plný počet, protože kluci průběžně obměňují složky v portfóliích za nové lidi. Proto jsem si možná neměl ani zvykat na stálý kolektiv... Možná proto mezi sebou nemají osobní vztahy. Protože pak by zbytečně trpěli. Tak jako teď já nad Henrym. V mém životě měl stejnou roli jako Mike - byl strýc. Jenže je jasné, že když se mezi sebou skoro neznají, nemůžou se sjednotit a pracovat efektivně, netobože za sebe nasazovat krky a krýt si záda. Musím jim dokázat, že ztráty na životech odteď budou minimální a nemusí se bát být k sobě navzájem trochu osobnější.

"Ni, je to lepší?" vyrušil mě Liam a já otevřel oči.

Malém jsem usnul...

"Jo." pípl jsem a posadil se. "Jedeme?"

"Jasně." pomohl mi vstát a s rozloučením jsme mířili do auta. Kim byl do minuty u nás a usedl za volant. Byli jsme asi v polovině cesty, když Limu začal vyzvánět telefon.

"Ahoj, A-"

*Ahoj!? Děláš si srandu Liame!?* okamžitě si dal mobil dále od ucha a vyděšeně se na mě podíval. *Co je sakra s Niallem!? Co se tam děje!?*

"Amy, já ti nemůžu nic říct a ty sama to moc dobře víš. Odešla jsi a jestli se nechceš vrátit, nesmíš o tom nic vědět. Bylo by to ohrožení-"

*Ohrožení nevinného, já vím.* následoval povzdech. *Máš ho aspoň tam? Prosím, chci ho slyšet. Chci vědět, že je v pořádku...*

"Ni, Amy." podal mi ji. Já nasucho polkl a dal se s ní do řeči.

"Ahoj, Amy." usmál jsem se.

*Ni, ahoj broučku.* vzlykla a začala se mě na vše vyptávat. Řekl jsem jen to, co by jí nemohlo nijak ublížit a jinak řekl, že prostě odpovědět nemůžu.