Unproblematic Boy

Část 6.

Uběhly dvě minuty. Dvě minuty, které mi přišly jako věčnost. Už mi bylo vážně hodně špatně. Začala se mi i motat hlava. Do toho ten Liamův pohled a neustále řeči učitele, který mi taktéž věnoval hromadu soucitných pohledů. Po třetí minutě už jsem to začal nezvládat, a tak jsem chtěl jít na toaletu.

"Co se děje?" šeptl směrem ke mně Liam.

"Nic." vydechl jsem.

"Nialle!" zvýšil hlas.

"Je mi zle, stačí?" probodl jsem ho pohledem.

"Pane Horane, nevyvolám vás, když se budete nadále bavit s panem Paynem." posunul si učitel brýle více ke kořenu nosu a já tak ruku složil do klína. Zavřel jsem oči a jen odpočíval.

"Kdo ti to udělal?" zase otravoval.

"Prosím, jen chvíli ticha..." zaúpěl jsem.

"Ticho bude, až mi to řekneš. Jinak budu mluvit do konce hodiny."

Zbývaly jen dvě minuty a Amy příjde.

"Posluž si." kývl jsem. On mě jen spražil pohledem a místo toho, aby mluvil, mi položil ruku na stehno. "Co to děláš?" sundal jsem ji.

"Stačí říct jméno, a dám ti pokoj." zase ji tam vrátil.

"Nech toho..."

"Ne."

"Prosím..."

"Ne!"

"Fajn! Byl to můj otec!" vybouchl jsem. Všichni mi věnovali pohled. Ozvalo se klepání a otevřela Amy. Já si sebral všechny věci a bezeslova jsem odešel.

"Pro Boha..." při pohledu na mě si zakryla ústa. "Omlouvám se, že ruším hodinu, ale jdu pro Nialla." zavřela za sebou a společně jsme se vydali k autu.

"Ni-"

"Já ti nevrátil ty cigarety..." brečel jsem. "A načichl jsem, zase..." kňučel jsem jako stěně. "Chtěl po mně, abych mu ukázal kapsy, protože mi neskočil na to, že jsem byl běhat. A já mu je fakt ukázal... A měl jsem tam tvoje cigarety!"

"Ni..." objala mě pevně. "Zajedeme do nemocnice a půjdeš domů, ano?"

"Já nikam nechci. A už vůbec ne domů... Já už se tam nevrátím. Vůbec mi nevěří..." cítil jsem se naprosto zoufalý.

"Ni, musíš se tam vrátit." stiskla mě pevněji.

"Ne." kýval jsem hlavou.

"Dneska můžeš zůstat u mě. Kyle má noční, takže bude klid." políbila mě na spánek a nasedli jsme do auta, vyjíždíc k jejímu domu. "Vážně se nechceš stavit v nemocnici?" přejela mě pohledem.

"Ne..."

Všude byly kolony. Hrůza. Pustil jsem rádio a zpíval si, stejně jako Amy. Všechen ten smutek ze mě opadne vždy když je poblíž. A ona o tom ani neví.

"Ni, já tě odvezu k nám, ale pak musím ještě na brigádu. Přijdu okolo osmé, zvládneš to?"

"Jo, nejsem až tak malý." zasmál jsem se.

Jak řekla, tak i udělala. Vysadila mě před bytem a dala mi náhradní klíče. Hned odjela. Mně se v průběhu dne udělalo lépe a nechtěl jsem sedět doma. Chtěl jsem jít do lesa, ale docela jsem se bál. Na druhou stranu, jaká je šance, že tam ti lidi zase budou? A právě proto jsem se oblékl a vyšel. Amy bydlí k lesu blíže, proto cesta zabrala jen polovinu času. Jak šeredně jsem se zmýlil, když jsem si myslel, že tam nebudou...

Okamžitě jsem se otočil a vyšel zpět. Slyšel jsem za sebou neustále kroky, které pak najednou utichly a já si oddychl. Tedy do té doby, než se nějakým zázrakem polovina z nich objevila přede mnou. Nejspíš si to obešli...

"Ale, to je to naše pískle..." zasmál se ten chlap ze včera. Srdce se zase rozbušilo a pohltila mě panika. "Kdepak máš Payna?" zasmál se.

"Za chvíli příjde." pronesl jsem chvějícím se hlasem. Nesnáším lži, ale situace si to žádala.

"Vážně?" zasmál se. "A proč, copak jste spolu?" smál se, přičemž se ke mně rychle blížil.

"Stuarte, nesahej mi na něj... Copak ti to minule nestačilo?" uslyšel jsem Liamův hlas.

Co tady dělá? Proč mě zase brání? Neříkal minule, že je to naposledy?

Z čista jasna se zde objevil celý jeho gang. Liam došel až ke mně a omotal ruku okolo mých ramen.

"Copak je tvůj?" zasmál se.

"Jo je. Máš s tím nějaký problém?"

"Já ti nevěřím. Nevím, proč ho chráníš, ale nevěřím ti." kroutil nesouhlasně hlavou.

"To je ale tvůj problém, tak mě s ním nezatěžuj." otočili jsme se a on mě vedl pryč, ale Stuart mu zkřížil cestu.

"Dokaž mi, že je tvůj. Znáš pravidla. Co není tvé, může a bude mé." skřížil ruce.

"Když si to tak moc přeješ..."

Než jsem stihl zaregistrovat, co tím myslím, Liam mě políbil.

Nejen, že je kluk a tohle je naprosto nevhodné, ale navíc mi ukradl můj první polibek...