Unproblematic Boy

Část 12.

Snad poprvé v životě jsem se cítil šťastný. Neměl jsem žádné starosti a jen jsem si užíval noc. S lidmi, kteří jsou špatní a nepřijatelní. A nikdo mě za to neodsuzoval, protože všichni byli buď na charitativních akcích, nebo-

Moment!? Já měl jet s mámou na tu charitativní akci! Už hodinu tam mám být!

Zastavil jsem se v chůzi po městě a upustil cigaretu na zem.

"Co se děje, Nialle?" otočil se na mě Zayn.

"Oh Bože..." zaúpěl jsem a prsty zapletl do svých vlasů. "Já jsem tak blbej!" rozhlédl jsem se okolo. "Musím rychle domů! Já měl jet na akci!" začal jsem zmatkovat. Kluci se na mě docela vyděšeně koukli a přišli blíž ke mně.

"Nialle, na jakou akci?" položil mi na rameno ruku Louis.

"Charitativní akce pro nemocná a opuštěná zvířata..." zhluboka jsem se nadechl. "Máma mě zabije!"

"Sakra!" zaklel Liam.

"Auto je za rohem, honem!" pophnal nás Harry a seznámil nás s plánem. "Takže, Nialle, kde se to koná?"

"To už je jedno, nemám oblek..." složil jsem tvář do dlaní.

"Není, Louisi šlápni na to. K Niallovi domů. A ty mi mezitím řekni tu adresu."

Řekl jsem mu všechny informace a do tří minut jsme, s Lousovými šílenými řidičskými schopnostmi, byli před mým domem. Já vyskakoval téměř za jízdy. Rychle jsem odemkl a nechal za sebou otevřeno.

"Fajn, jedete tam se mnou?" vyběhli jsme schody do druhého patra, kde mám pokoj.

"Jasně." kýval Zayn.

"Dobře, dám vám tátovy obleky..." vyběhli jsme tedy ještě jedno patro a já rozrazil dveře tátovy ložnice. Vlezl jsem mu do skříně a nechal kluky, ať si vyberou obleky, jaké jim sedí. V duchu jsem se modlil, ať nic neukradnou. Já sám pak běžel pro svůj oblek. Nasoukal jsem se do něj a hned si šel nagelovat vlasy a umýt zuby, přičemž jsem nezapomněl vzít balíček žvýkaček.

Sešli jsme se dole a okamžitě běželi do auta.

"Moment!" zastavil jsem je a znovu vyběhl do svého pokoje. Vzal jsem všechny své peníze a vyjeli jsme. Na co ty finance? Jako výmluvu, že jsem se pro ně musel vrátit.

Při dojezdu jsme rychle vystoupili a běželi do obrovského divadla. Už při vstupu mě pozdravilo mnoho tátových spolupracovníků či obchodních partnerů.

"Nialle! Ahoj broučku, kde ses zdržel?"

"Zdravím, teto Chalsie." políbil jsem ji na její drahý prsten. "Jel jsem se svými přáteli pro bankovní obnos, který bychom rádi věnovali." otočil jsem se na ně. "Teto Chelsie, je mi ctí ti představit Liama, Harryho, Louise a Zayna."

"Těší mě pánové, já jsem Chalsie." se všema si potřásla rukou a dál se věnovala mě. "Vyrostl jsi, můj maličký..." štípla mě do tváří.

"Zato ty vypadáš stále mladší a mladší..." žasl jsem naoko. Je to lež. Je stará. Hodně.

"Oh, děkuji mladý muži." zasmála se. Všichni jsme tu falešní...

"Má dráha, neviděla jsi tady někde mou mámu?" zeptal jsem se slušně.

"Tvá máma čeká u výdělků a děkuje všem, kteří její projekt podpořili. Je hodně naštvaná, jdeš pozdě." spražila mě pohledem.

"Já vím, a omlouvám se, ale jak už jsem se zmínil, vraceli jsme se pro peníze." věnoval jsem jí úsměv a odešli jsme.

"Ježíš, to je ježibaba..." protočil očima Zayn.

"Slušně!" dupl jsem mu nenápadně na nohu.

"Promiň..." pípl.

"Počkejte tady, prosím. Nebo si běžte dát cokoliv k jídlu." koukl jsem na ně a po jejich přikývnutí jsem se vydal k mé matce. Byla vážně naštvaná, její falešný úsměv nestál ani za korunu.

"Ahoj mami." pozdravil jsem s úsměvem.

"Ahoj?" sykla.

"Mrzí mě, že jdu pozdě, ale musel jsem dojet pro peníze..." ukázal jsem jí balíček bankovek.

"Nialle, ty to chceš věnovat?" divila se.

Ono je to tak, že já nesnáším věnování čehokoliv charitě. Chápu, když jsou lidé či cokoliv v nouzi, ale sami se tam dostali, tak ať se sami taky vyhrabou, ne?

"Ano. Hodně jsem o tom přemýšlel, a něco málo jsem si na šetřil, no a... Prostě bych rád pomohl těm malým tvorečkům." usmál jsem se.

"Ni?" sledovala mě, jako ducha svatého. "Oh zlatíčko, to je od tebe šlechtěné!" objala mě.

Na co jsem si ty peníze šetřil? Zaprvé, Amy má za pár dní narozeniny a chtěl jsem jí dát něco výjimečného, je to obraz jejího oblíbeného umělce. Zadruhé jsem si šetřil na auto, abych mohl co nejdříve odjet... Řidičák už mám, chybí jen to auto..