Unproblematic Boy

Část 39.

Jak jsem řekl, mé výčitky měly dobrý důvod. Mohl jsem tomu totiž zabránit. Jak? Stačilo ho odvézt k Harrymu. Jenže my oba víme, že on má k Niallovi sympatie. A... No řekneme, že se mi nelíbí, že by Niall byl s někým od nás. Prostě jsem ho nechtěl vidět - Harryho. Vadí mi to. Vadí mi, že tím Nialla ohrožuje ještě víc. Je to prostě nebezpečné. Jediné, o co mi jde, je dostat blonďáčka do bezpečí, a pak se tu objeví Harry a všechny mé snahy tímhle zničí? Navíc, Niall rozhodně nevypadá, že by měl o Harryho zájem jako o něco více než kamaráda.

"Amy..." uslyšel jsem. Všichni jsme spali dole v obýváku. "Amy, vstávej." byl to Zayn. "Niall je vzhůru a chce s tebou mluvit."

Jak se dalo čekat, Amy se okamžitě postavila na nohy a se Zaynem odešli nahoru.

Je vzhůru. Už je dobře. Je v pořádku.

"Co je, sakra?" zabručel Louis ve chvíli, kdy se také posadil.

"Drž pusu! Nech mě spát!" hodil po něm polštář Harry.

"Omlouvám se, veličenstvo." zasmál se.

"Niall je vzhůru." odpověděl jsem mu.

"Vážně?" podivil se Harry. "To je divné, jak mu je? Vždyť by měl ještě spát..."

"Jak to myslíš?" zarazil jsem se.

"Jestli dostal prášky na uklidnění, měl by spát ještě tak pět hodin." taky se posadil. V tu chvíli sešel dolů Zayn.

"Nedostal je." poznamenal.

"Proč ne? Víš jaké musí mít bol-"

"Nebylo jisté, jestli se vzbudí. Kdybychom mu je dali, šance by se snížily. Ale neboj, teď mu je nesu." prskl nevrle.

"Jak je mu?" zeptal se Louis.

"Já nevím." pokrčil rameny.

"Co?"

"Je jako psychopat. Probral se, zjistil, že ho bolí noha a začal se smát. Pak mě poslal pro Amy a vůbec nereagoval na moje otázky."

"Loui-"

"Zayne, můžu za ním pak zajít?" Louis vypadal vyděšeně.

"Jasně. Ale nechoďte tam všichni najednou, bolí ho hlava." kývnul a odešel.

"Louisi? Proč se tvářích... Takhle?" zděsil se Harry.

"Znáte Jacka rozparovače? Je jedna teorie, že začal vraždit po tom, co utrpěl nějaký šok podobný tomu, co teď může prožívat Niall. Jen se chci ujistit, že na tom není tak moc špatně." povzdechl si.

"To by nám chybělo, aby se z něj stal psychopat."

"Jak? On je... On je na to moc slušný." zasmál jsem se.

"Onen Jack byl taky slušný." prskl na mě. Jen jsem zvedl ruce v obranném gestu a dál na něj radši nemluvil.

Pak přiběhla naštvaná Amy a sedla si do křesla.

"Co se stalo?" začal Louis.

"Je strašný! Co se s ním stalo? Tos z něj udělal ty!?" hodila po mě vražedný pohled.

"O čem mluvíš?" všichni jsme se zamračili.

"Je strašně agresivní a protivný!" prohrábla si vlasy. "Mluví vulgárně a chová se... Chová se strašně nevhodně." vstala a odešla do kuchyně.

"Jdu za ním." zvedl se Louis a odešel.

Byl tam hrozně dlouho. Zayna hned poslal za námi a pak jsme na něj čekali téměř hodinu. Nejhorší na tom bylo, že v tom pokoji byl hrobový klid a my nic neslyšeli.

Šel jsem uvařit kávy. Všichni jsme byli unavení a já se těšil, až za ním půjdu a zjistím, že si ze mě všichni jen dělají srandu a Niall je pořád jen ten nevinný blonďáček, co nic nechápe a potřebuje se vším pomoct.

Sedli jsme si k televizi, ale ani jeden z nás nevnímal film. Harry si hrál se svými prsty, Amy neustále míchala onu kávu a cinkala lžičkou do hrnku a já, ač jsem se neskutečně snažil, jsem ten film prostě vnímat nedokázal, protože jsem se o něj začal bát.

Louisova návštěva jeho pokoje se prodlužovala čím dál tím víc a my jen čekali. Harry to už ale nezvládal, a tak se vydal nahoru. Po chvíli přišel zpět, usmívajíc se od ucha k uchu.

"Co se děje?" nechápavě jsem zvedl obočí.

"Běž se podívat. Já toho našeho doktora psychiku zabiju." uchechtl se a s úsměvem si sedl zpět na sedačku. Já vstal a vydal se nahoru, celý nesvůj.

Opatrně jsem otevřel dveře a naskytl se mi pohled na blonďáčka, jak spí v posteli s uslzenými tvářemi a Louise, jak klečí vedle postele a s hlavou opřenou o tu Niallovu, a také spí.

Oba vypadali unaveně, a tak jsem chtěl tiše zavřít, ale při otočení jsem vrazil do skříně a sykl bolestí.