Unproblematic Boy

Část 110.

Dojeli jsme a okamžitě, za doprovodu střelby, vyskakovali z auta. Žaludek mi stále dělal kotrmelce a stěží jsem dýchal. O tom, jak bych měl mít chladnou mysl, a jak jsem ji prostě neměl, radši ani nemluvím...

Zahlédl jsem Zayna, jak nasedá se Steph a Lexy do auta a odjíždí do bezpečí. Spojil jsem s ní pohled a smutně na ni kývl.

Tohle si, sakra, nezaslouží. Už tak přišla o hodně...

"Nialle, jestli tohle přežijeme, slib mi, že si mě vezmeš." podíval se mi Liam vážně do očí a já pochopil, že tohle nezvládneme jen tak. Pochopil jsem, že tohle, tenhle útok, je nad naše síly.

"Slibuju." kývl jsem nevěřícně a společně jsme se přemístili k Harrymu.

"No, že jste dorazili..." protočil očima.

"Dej informace." prskl podrážděně Liam a já napínal uši.

"Žádné nemáme. Odpojili nás od sítí... Nemáme vevnitř žádnou vysílačku. Nic nemáme."

"Jak se vám to, sakra, povedlo!?" zabručel zase Li.

"Hele, přijela banda šedesáti lidí a vtrhli dovnitř. Ještě před tím nás ale odpojili a obklíčili. Nebyli jsme připravení!" bránil se.

"Je to jen šedesát lidí-"

"Čtyři skupiny po šedesáti lidech!"

"Nialle!" doběhl ke mně Toby. "Co se děje-"

"Toby, klid."

Jak si, sakra, může dovolit být takhle roztěkaný!?

"Sakra, vždyť Brook je mrtvej a-"

"Víš, kolik lidí je teď mrtvých? A kolik jich teď, v tuhle chvíli, umírá, když mi o tom mluvíme?"

"Já-" zamyslel se. "Jo. Máš pravdu... Co budeme dělat?" vydechl nakonec.

"Potřebuju se dostat dovnitř." rozhlédl jsem se.

"Nialle, proč ty?" zamračil se Liam.

"Chcete jít někdo jiný?"

"Já bych šel..." poznamenal.

"Jsi moc nápadný." povzdechl jsem si.

"Má pravdu." kývl Harry. "Na, tu máš vysílačku a jakmile něco naplánuješ, okamžitě rozdej rozkazy."

"Chci jít s tebou! Budu ti krýt záda." chytl mě za předloktí Toby.

"Tak pojď." kývl jsem a rozešli jsme se pryč.

Nebylo to jednoduché. Jako první jsem okamžitě zavrhl, že bychom šli vchodem. To totiž bylo až moc riskantní. A pak jsem si vzpomněl, jak mě sem jednou táta vzal a já mu utekl na střechu přes žebřík, který vedl do kanceláře strejdy Thomase.

"Honem, pojď!" táhl jsem ho za sebou.

Vylezli jsme po rozpadajícím se žebříku na střechu, kde jsem potkal naše odstřelovače. Všichni jsme na sebe kývli a já otevřel poklop ve střeše, kudy jsme se dostali dovnitř.

"Nialle, hlaste se." ozval se Harry.

"Jsme v kanceláři v levé části." okamžitě jsem odpověděl.

"Fajn, nikdo tam nevleze, z druhé strany jsou dveře schované. Takže, pod stolem najdeš čtyři kulomety. Zkontroluj je, a pak můžete jít."

"Rozumím."

"A Nialle? Dejte na sebe pozor..."

Na to už jsem neodpověděl a rovnou sáhl pod stůl. Byly nepoškozené, a tak jsem jeden podal Tobymu a druhý si vzal k sobě.

"Jdeme." kývl jsem ke dveřím a sevřel kliku.

"Ty chceš jít... Tam?" zděsil se.

"Tobiasi, teď mě poslouchej. Tam venku umírá naše rodina. Umírají tam naši přátelé a kolegové. Jestli chceš zůstat tady jako srab, fajn, ale já jim jdu na pomoc." prskl jsem vykolejeně jeho reakcemi a vyšel ven.

Chodba, na kterou jsem se dostal, byla plná. Tedy do doby, než jsme s Tobym všechny průchozí nechali napospas kulkám.

Došli jsme do velké místnosti a já se nestačil divit. Jako by si tady právě domlouvali taktiky. Viděl jsem vrchní zástupce snad ze čtyř zemí. Ale hrdlo se mi sevřelo až tehdy, kdy jsem zahlédl Stuarta.

"Harry, obývák je klidný. Jsou tu zástupci. Ti nejvyšší. Asi patnáct lidí. Stačí zneškodnit je a bude po všem, oni vydávají rozkazy." olízl jsem si suché rty.

"Miny rozloženy. Deset minut a odpal. Musíme vyklidit prostory." zaslechl jsem jednoho z nich.

"Deset minut, Harry. S Tobym je zneš-"

"Nialle, jsme na cestě, ale je to komplikované. Ve dvou nic nedělejte, jasný?"

"Harry-"

"Neodporuj, sakra!" zavřískal.

"Fajn, máte tři minuty. Delé čekat nemůžeme."

"Nialle, to nestihneme-"

"Tři minuty, od teď." kývl jsem na Tobyho a ten si zapl odpočet. Mezitím co jsme čekali jsem se snažil zjistit, jaké mají plány.

"Uklizeno?" optal se čínský zastupce, načež všichni přikývli. "Odchod." zavelel a ve mě strnula krev.

Nemůžeme je nechat odejít.

Shlédnul jsem Tobyho čas.

Mají minutu. Nestihnout to ale tak či tak.

"Toby, běž na druhou stranu, rychle." šeptl jsem k němu.

"Ale N-"

"Sakra, nenecháme je odejít!"

"Dobře. Ale jestli se bude Harry zlobit, všechno jde na tebe."