Unproblematic Boy

Část 61.

Pitomý budík mě vzbudil o půl šesté. Navlékl jsem si na sebe oblek a zamířil do koupelny. Liam byl... Nevyjadřoval se k ničemu. Jen na mě smutně koukal. A to mě možná štvalo mnohem víc, než kdyby mě seřval.

Nageloval jsem si vlasy a šel se nasnídat. Nic extra, jen lupínky s mlékem a pomerančový džus. Liam stále neřekl ani slovo a sledoval televizi. Znáte ten pocit, kdy máte chuť začít řvát zoufalstvím? Tak to byl přesně můj případ. Nepopřál mi ani dobré ráno, jak to vždy dělal, neusmál se - prostě nic! Jen si sedl do obýváku a zapnul televizi! Jako bych tu ani nebyl!

"Přijdu brzy." houkl jsem při zavazování tkaniček. Ani na mě nezabručel... "Liame, tohle je dětinské." prskl jsem a zabouchl za sebou dveře.

Zbraň mám, vysílačku i papíry taktéž a bednu doveze Henry spolu s Andym. Za minutu mě vyzvedne Mike a pojedeme do onoho klubu. Nesmím zapomenout, že se sejdeme v boxu sedm. Jmenuju se Steve. Steve Coul. A jsem jen pouliční prodejce. Nic víc. To zvládnu. Andy bude u vchodu, se mnou půjde Mike a v zadu bude Henry. Nic se nepokazí, Zayn nám bude krýt záda zpoza monitoru. Vše dopadne dobře.

Přesně jak bylo v plánu, Mike přijel v sedm nula nula. Já k němu přiskočil a oba jsme si zapojili sluchátko, spolu s mikrofonem v rukávu, jako v akčních filmech.

Dojeli jsme do nějaké nehezké ulice, kde se nacházela ona budova a vystoupili. Andy předal Mikovi bednu zboží a šel ke vchodu, jakožto rádoby vyhazovač. Henry také došel na svou pozici a hlídal východ. Vše šlo podle plánu.

"Zkouška. Slyšíme se?" ozval se Zayn.

"Jo." kývli jsme sborově.

"Fajn. Nialle, Thomas už tam je. Nezapomeň na nic. Deset minut začnu odpočítávat, až si sedneš naproti němu."

"Chápu."

"Můžete jít dovnitř, už čeká." vyslal nás.

"Hodně štěstí Steve." zachechtal se Mike.

"Brooku, drž radši pusu." zasmál jsem se na oplátku.

Vešli jsme dovnitř a mířili přímo k boxu sedm. Seděl tam kluk hubený jako špageta a za ním stáli další dva muži. Ještě vedle něj někdo seděl, ale měl zahalenou tvář, a tak nešlo poznat, o koho by se mohlo jednat.

Došel jsem k danému místu a nasadil úsměv. Mike se odstavil kousek ode mě. Bylo to zhruba pět metrů, tudíž nepřekročil hranici a nebyl příliš blízko a ani moc daleko.

"Pan Thomas? Zdravím, Steve Coul." natáhnul jsem k němu ruku a on můj pozdrav přijal.

"Pojďme rovnou k věci, Steve." mé jméno vyprskl, jako by jím byl zhnusený. Už to se mi zdálo divné. "Kde máš tu krabici?" zazubil se nechutně. Jak si dovoluje mi tykat?

"Pane Thomasi, myslím si, že jsme na trošku jiné úrovni než obyčejní obchodníci. Proto chci vidět zbraně, než vám dám vaši objednávku." zasmál jsem se.

"Také chci vidět vaše zboží, Steve." prskl opět.

"No ovšem, v tom nevidím problém." sjel jsem ho vražedným pohledem a nasadil jinou masku. Nesmí ve mně vidět někoho, s kým si může hrát.

"Dones." zasmál jsem se na Mika a ten pochopil. Zvedl krabici a položil ji na stůl. Vytáhl jsem jeden pěti-gramový balíček a chvíli si s ním hrál. "Je to dost reálné?" uchechtl jsem se.

"Samozřejmě." zúžil oči do tenké linky a pískl. Jeden z jeho poskoků donesl na stůl okolo sedmdesáti různých druhů zbraní. A díky tomuhle gestu jsem věděl, že mám šanci je dostat všechny. "Jen vybírejte a vložte si je, kam jen chcete." egoisticky na mně pohlédl. Já sebral padesát prvních kusů a dal mu polovinu krabice. "Takhle ale dohoda nezněla!" rozkřikl se na celý klub.

"Pane Thomasi, já to nerad říkám, ale můj klient, jenž si to objednal, by nebyl nadšený. Nejsou totiž stoprocentně pravé, a proto to musím nějak vycentrovat, snad mě chápete..." zamračil jsem se.

"Jenže pochopte zase mně! Můj klient čeká celou bednu a ne jen polovinu." prásknul rukou do stolu.

"V tom případě by se možná můj zájemce spokojil se sedmdesáti kusy falešných kousků." olízl jsem si ret a zvedl obočí, přičemž jsem ho sledoval.

"Nedělej to, Thomasi." zašeptal muž vedle něj.

To je- To je Stuart!? Co ten tu chce!?

Dělal jsem, že jsem ho nepoznal, i když to ve mně vřelo hrůzou. Tenhle obchod musel vyjít....

"Pane Steve, dochází mi čas, a z toho důvodu jsou všechny zbraně, které tu leží, vaše. Dejte mi zbytek drog a já mizím."