Unproblematic Boy

Část 75.

Jak jsem řekl, tak se stalo. Harry s Louisem šli zadem, zatímco já se Zaynem jsem měli jít předním vchodem. Skrze vysílačku jsme se, jak už je zvykem a pravidlem, shodli na tom, kdy začneme odpočet. Nic, co bych už neznal.

Na jedna Zayn vykopl dveře a já zaujal pozici první lajny. Poté jsme se rozdělili, ovšem všichni jsme se sešli v obýváku. Dům byl naprosto tichý, a nám tak zbylo jen to, že jsme se museli vydat do druhého patra. To bylo, k mému údivu, také bez jediného znamení, že by se zde Liam nacházel.

"Vždyť to není možné!" složil zbraň Loui.

"Nemohli se jen tak propadnout do Země..." pronesl Zayn.

"Možná mohli..." zamyslel se Harry.

"Sklep." kývl jsem na znamení, že chápu a dokončil jeho myšlenku.

Po chvíli jsme našli i dveře do sklepa, které bylo nutno také vykopnout. Všichni jsme, celí nesví, sešli schody. Liam seděl na židli, naproti němu Kim, a oba se, jak se zdálo, dobře bavili. Kouřili trávu a smáli se všemu okolo. Ovšem mně to vtipné nepřišlo a úplně stejně na tom byli i kluci za mými zády.

"Liame, můžeš mi vysvětlit, co tu kruva děláš!?" stáhl ho dozadu za vlasy Harry.

"Vystopoval jsem ho a chtěl jsem zjistit, jaký je. Vloupal jsem se tu, on mě malém zastřelil, a pak mi nabídl." zasmál se.

"Máš jediné štěstí, že jsem tě poznal." zasmál se zase Kim. "Jinak už by z tebe byl cedník!"

Oba se smáli jako střelení a dál potahovali. V nás, mně, Zaynovi, Harrym a Lousovi, vřela krev.

"Liame, vždyť jsme měli důležitou schůzi!" řval jako smyslů zbavený Louis.

"Nemohlo to být až tak důležité, když jsi mi ani neřekl, o co jde..." uchechtl se.

"Přepadli naše lidi!" prskl Harry.

"Co se stalo, stalo se. Teď už to nezměníme, Hazz..." usmál se. Byl mimo. Až moc, na to, že už trávu dříve měl.

"Co v tom je?" prskl jsem na Kima a přičichnul si.

"Nic, co by ho zabilo, neboj se koťátko." odpověděl.

"Kime, co v tom sakra je!?" opět jsem na něj nepříjemně prskl.

"Nevím, je to něco nového, ale není to špatné. Dej si taky." pobídl mě.

"Liame, vstávej, okamžitě odcházíme." sebral ho, abych byl přesný, nasraný Harry a táhl ho ven. My jsme mu samozřejmě byli v patách. "Odvezeme tě domů, tam tě zamkneme a jedeme do klubu. Bez tebe!" zuřil dál.

"Nemůžete mě zamknout." uchechtl se. Posadili jsme ho mezi Louise a Zayna. Já nasedl za volant a Harry se uklidňoval hned vedle mě.

"Proč bychom jako nemohli?" zabrblal si pro sebe Loui, ale Liam se toho samozřejmě chytil.

"No protože já se nenechám. Nejsem pes, abyste mě drželi doma!"

"V tomhle stavu? Liame, podívej se na sebe. Jsi sjetý. Takže hezky zůstaneš doma nebo ti dám prášky na spaní!" prskl Zayn.

"Bla, bla, bla..." posmíval se mu Liam.

"A dost!" vrazil mu facku.

"Noták Zayne, přece se na mě nebudeš zlobit..." začal se k němu tulit.

"Kurva, co do toho dal!?" stěžoval si a snažil se ho odehnat.

Dojeli jsme domů, Harry, ač to sliboval Zayn, mu dal léky na spaní. Byl do deseti minut tuhý a my odjeli do klubu, kde se situace vůbec nezměnila. Jakožto rádoby vedoucí si kluci sedli ke kruhovému stolu. Já si sedl k Henrymu a sledoval jsem, co se bude dít. Tedy, seděl jsem tam, dokud mě nepozvali k nim, že prý někdo musí nahradit velitele Liamovy skupiny. Takže jsem se zvedl a sedl si k nim. Zayn spustil projektor, na kterém naskočily kamerové záznamy z místa, kde se odehrálo přepadení.

Stalo se to u divadla. Bylo tam plno lidí, ale všichni dělali, že nic nevidí. Kluci se bránili, ale bylo jich jen okolo sedmi, zatímco do nich dvacet mužů bušilo.

"Měli jsme špatné informace." začal Zayn. "Ti lidi, jsou z japonské části. To znamená, že jim šlo o to přepadení před rokem..." pokračoval, ale to už jsem nevnímal, protože do mě mluvil Harry.

"Ukradli jsme jim hodně peněz. Dostali jsme je téměř na mizinu. Oni se z toho ale nějak vyhrabali a teď se očividně snaží vrátit nám to. Chtěli je všechny zabít, ale kluci na poslední chvíli sáhli po zbraních." ukázal na projektor, kde lidi od nás opravdu popadli zbraně a dva z nich zabili, zatímco zbytek zbaběle utekl.