Unproblematic Boy

Část 93.

Po příjezdu se všechno seběhlo nečekaně rychle. Nebyl čas na nic. Ani jsme si nesedli. Jednoduše, bylo to šílené...

Přijeli jsme k bráně, která byla otevřená dokořán. Už jen to bylo divné, protože ji Ed určitě zavíral a hlavně zamykal. Šlo vidět, jak se mu sevřelo hrdlo. A nebyl sám.

"Co to- kurva!" zařval, přidal na rychlosti a já s kluky jsme si vytáhli zbraně. Doslova jsme vyskakovali za jízdy.

"Ni, vysílačka!" hodili mi ji. Teď jsem u sebe měl dvě. Jednu Liama a druhou Eda, který mi ji chtěl dát dnes večer.

Abych vysvětlil, co se děje, klub byl pod útokem. Nevím koho, každopádně mi bylo jasné, že všichni nepřátelé ví, kde jsem.

"Ede, zadní východ se mnou. Loui, Harry dva metry do prava okno. Mike a Henry asi osm metrů doleva okno. Shawn a Zayn s náma!" rozdal jsem rozkazy, i když mi to vůbec nenáleželo. Všichni kývli a poklusem se dali na své pozice. "Shawn, Zayn a Liam - podchod." kývl jsem ke dveřím schovaným na zemi a pokračoval s Edem dál. "Lidi uvnitř mají vysílačky?"

"Jo." kývl nervózně.

"Co je?" prskl jsem rychle.

"Nikdy nebojuju. Jsem jen náhradník."

"Tak to je zrovna teď úplně jedno, Ede. Musíme jim pomoct. Slyšíš ten řev? Tu střelbu? Jedná se i o tvou rodinu, nebo snad ne?"

"Máš pravdu. Musím jim pomoct." kývl. Já si dal vysílačky k sobě a začal.

"Všechny skupiny, každý člověk. Na tři jdeme s posilou dovnitř!" prskl jsem naštvaně. "Raz, dva, tři!"

Rozrazili jsme všichni dveře a okna a dali se do boje. Všude plno krve... Tohle bylo něco úplně jiného. Bylo to o dost větší množství lidí a neměli v tom systém. Naši protivníci jo, ale my ne. Každý mně povědomý člověk bojoval jen za sebe, a tím pádem neměl nikdo šanci.

"Skupina jedna si vezme sklad. Dvě jde na střechu. Odstřelovači, tím myslím všichni se oddělí a půjdou na vyvýšená místa. Dále skupina tři si vezme společenskou místnost. Zbytek zatím zůstane tady a kryjeme si záda!" opět jsem vydal rozkazy a sledoval, jak se všichni přesouvají na svá místa. Abych ovšem mohl vybrat formaci, musel jsem zjistit, kdo má přesilu. "Ede, kdo má víc lidí tady?" houkl jsem na něj.

"My." kývl.

"Nialle, pozor!" zaslechl jsem Tobyho a Louise, ale to už bylo pozdě. Ten výstřel byl mnohem výraznější než všechny ostatní. Po něm všechno utichlo a nikdo se ani nehnul. Jako bych byl já jediný důvod jejich bojů. A taky, že jsem byl.

Kulka se mi zavrtala do paže a já, aniž bych stihl třeba jen zařvat bolestí, okamžitě vystřelil na útočníka, který se k mému štěstí sesunul k zemi. A vraždění pokračovalo.

Proč to vždycky schytají ruce!?

Bolestně jsem skučel s každým pohybem a snažil se to ignorovat. Po další minutě se konečně zapojili odstřelovači rozmístění všude kolem nás. A já díky nim mohl zavelet a vydat rozkaz na formaci.

"Kruhová formace uprostřed místnosti! Hned!"

Všichni se pomalu začali přemisťovat. Po dokončení úkolu jsem zjistil, že už je skoro po všem. Zbývalo posledních pár desítek lidí mezi námi třiceti.

"Potřebujeme pomoc ve skladu!" ozvalo se z vysílačky.

A tak mi došlo, že jsem slavil předčasně.

"I do společenské..." někde těžce vydechl.

"Skupina čtyři sklad a skupina pět společenská! Hned!" zavelel jsem zase, plný vzteku a strachu. Hned po vybití zbytku jsme rozkazoval dál. "Skupina šest a sedm sklad, osm a devět společenská, desítka zjistí stav sklepa a okolí. Ostřelovači se rozdělí pět na pět a půjdou do skladu a společenské." vysílačka pro můj gang. "Liam, Shawn, Henry, Mike a Toby společenská. Já, Ed, Harry, Louis a Zayn sklad." rozdělil jsem i nás přes Liamovu vysílačku a všichni jsme se rozběhli pryč. Modlil jsem se, aby byli všichni v pořádku, ale naneštěstí jsem mezi mrtvými zahlédl i povědomé tváře. Neměl jsem však čas si je prohlížet a zjišťovat, jestli jsou od nás nebo ne.

Po příchodu do skladu mi malém prolétla kulka hlavou. Kdyby mě Louis nestáhl zpět za roh, bylo by po mně. Na to, abych se okolo sebe rozhlédl jsem byl ale příliš ztracený v myšlenkách.

"Nialle!" okřikl mě.

"Díky." pípl jsem a opatrně nakoukl, abych mohl zhodnotit situaci.

Mí lidé byli zatlačeni do rohu a očividně na tom byli dost zle. A já se najednou cítil bezmocný, protože naši nepřátelé téměř měli "šach-mat."