Unproblematic Boy

Část 104.

Šli jsme ještě hodně dlouho, ale v tichosti. Procházeli jsme okolo různých dveří. Bylo chladno. Odněkud jsem slyšel kapat vodu. Minuli jsme ještě několik dveří a došli až k těm posledním.

Mike vytáhl svazek klíčů a začal v nich hledat. Netrvalo dlouho a očividně našel, co hledal. Já jen se zatajeným dechem sledoval celé to divadlo.

Odemkl a vešli jsme dovnitř. Najednou se okolo nás rozprostřel smrtelný zápach zkaženého jídla. Procházeli jsme okolo nepořádku a kopali do prázdných lahví. Kdybychom neměli baterku, neviděl bych si na špičku nosu.

"Tak, jsme tu." jeho rázný hlas se v mé hlavě rozezněl jako zvon. Vrátil mě zpět do reality. Opět sáhl po klíčích.

Ohnul se k dřevěné truhle a odemkl ji. Otevření nevypadalo vůbec snadně. Svaly se mu napínaly a po otevření úlevně vydechl.

"Tady to je." ohnul se pro něco maličkého a podal mi to.

"To jsou-"

"Kapesní hodinky, ano." kývl a usmál se. Stejně jako já.

"Nevím co říct..." uchechtl jsem se.

"Nic neříkej, hlavně je opatruj." rozcuchal mi vlasy a vydali jsme se zpět k autu.

Cesta zpět ubíhala pomalu. Bavili jsme se o Henrym. Dost jsme se nasmáli. Pak mi ovšem začal zvonit mobil.

"Jo, Li?" ozval jsem se.

*Princi, kde sakra jsi?" zasmál se.

"Na cestě domů, musel jsem s něčím pomoct Mikovi."

*Dobře. Tak se uvidíme doma.*

"Dobře." usmál jsem se a položil to.

"Nialle, nedávno jsem byl u Henryho rodiny. Moc rádi by tě poznali." opřel si ruku o okno.

"Aha..." nasucho jsem polknul.

"Stephanie je na tom zle. Alex to nechápe, ale už se ptá, kde je tatínek... Henry o tobě doma hodně mluvil a chtějí tě pozvat na pohřeb. Měli bychom tam zajet." promnul si tvář. Slunce stále pálilo, bylo vážně vedro.

"Jako teď?" pípl jsem přiškrceně.

"A kdy jindy?" zasmál se. "Ni, ona je moc milá a vážně by potřebovala nějakou oporu. Ve mně ji nenašla a je sama. Třeba bys ji padnul do noty ty. Neznám nikoho, s kým by sis nerozuměl."

"Tak fajn. Jen, můžeme se zastavit v obchodě?"

"Nemusíš nic kupovat." zasmál se.

"Nechci přijít s prázdnou."

Na můj povel to otočil k obchoďáku a já koupil tři láhve kvalitního vína a něco na zub pro Alex.

Opět jsme nasedli a vydali se na půl hodinovou cestu k Henryho domu. I když se někomu může půl hodiny zdát jako nic, pro mě to byl trest.

Vystoupili jsme před menším domkem na kraji města, u lesa. U mého lesa, kde to všechno začalo. Znal jsem ho. Chodíval jsem okolo něj.

Mike zazvonil a čekali jsme. Zazvonil podruhé a opět nepřišla žádná odezva. Podíval se oknem dovnitř a zamračil se.

"To je zvláštní, Stephanie teď nikam nechodí. Bývá doma s Alex..." sehl se k jednomu z kamení, které lemovaly cestu ke vchodu, a vytáhl z pod něj klíč. Vešli jsme do naprosto tichého domu.

"Prohlédni to tady, já se jdu podívat nahoru." kývl na mě.

Vydal jsem se do kuchyně, pak prošel do obývacího pokoje a nakonec prohlédl sklep, ale nic jsem nenašel. Až jsem zaregistroval pohyb na zahradě.

"Strejdo, Ni!" omotala se mi okolo nohy malá Alex.

"Ahoj, princezno." vzal jsem ji s úsměvem na záda a společně jsme došli až ke schodišti. Cesta nahoru s drakem na krku nebyla jednoduchá, ovšem nic, co bych nezvládl.

"Miku?" protnul jsem ticho.

"Jsme tady!" ozvalo se odněkud. Vydali jsme se tedy tam.

"Mami!" smála se Alex.

"Lexy!" zasmála se Stephanie a objala ji.

"Zdravím." zasmál jsem se nesměle.

"Těší mě, já jsem Stephanie, ale pro tebe Steph." podala mi ruku.

"Niall." s úsměvem jsem přijal. "Ehm, dole pro tebe něco mám." zazubil jsem se.

"To nebylo nutné." střelila vražedný pohled po Mikovi, ale ten je pokrčil rameny.

"Byl nedobytný." uchechtl se.

"Můžu vám nabídnout jen sušenky s mlékem." svraštila zklamaně obočí. "Kdybyste se ohlásili, něco bych upekla."

"Jdeme ven?" ozvala se Alex.

"Lexy, máme návštěvu." pokárala ji.

"Slíbilas' mi to..." udělala psí oči.

"Já ji vezmu." ozval se Mike než stihla Steph něco namítnout.

"Tak dobře." povzdechla si nakonec a přemístili jsme se do kuchyně, mezitím co Mike a Alex šli na hřiště v centru.

"Já... Chtěl jsem říct, že mě to neskutečně mrzí..." šuchlal jsem mezi prsty pozlacené hodinky.

"Mě taky." usmála se. "Vidím, že už jsi je dostal."