Unproblematic Boy

Část 7.

S mlasknutím se ode mě odtáhl a pohladil mě palcem po tváři, přičemž se na mě usmál. Naposledy mi věnoval dětskou pusu a dál se věnoval jen Stuartovi.

"Stačí?"

"Tohle není konec, Payne!" prskl a zmizel.

Když se dostal dostatečně daleko, Liam mi věnoval pohlavek.

"Co tě to, sakra, napadlo!?" rozkřikl se, přičemž bouřlivě gestikuloval. "Copak jsi totální idiot!?" šla z něj hrůza. Já si utřel ústa a neodvážil se na něj ani podívat. Člověk nesmí navázat oční kontakt a už vůbec nesmí byť jen pípnout. Mohl bych ho tak naštvat ještě víc. "Ty mi na to nic neřekneš?" zněl zaraženě.

"Ne." šeptl jsem. "Omlouvám se, už se to nebude opakovat. Slibuju." se sklopenou hlavou jsem odešel do onoho lesa, díky kterému mám takové problémy.

Jeho rty chutnaly pravděpodobně po cigaretách a mentolových žvýkačkách. Bylo to zvláštní...

Liam

"Proč toho kluka pořád chráníš?" zasmál se mi Zayn po tom, co Niall stydlivě odešel.

"Jeho matka mi kdysi zachránila život. Dlužím jí to." pokrčil jsem rameny a zapálil si.

"Ale když jsi ho líbal, vypadal si spokojeně." provokoval mě Louis.

"Ty taky vypadáš spokojeně, když ti má pěst rozbíjí hubu." prskl jsem.

"Sorry." zvedl ruce v obranném gestu.

To co udělal... To, jak sklopil hlavu, jak okamžitě přepnul do módu, aby mě nenaštval, to jsem ještě neviděl. Neublížil bych mu ještě víc. Už takhle je dost rozbitý... Bál se. Nedivím se. Všichni se mě bojí. Už mě nebaví za ním pořád lozit, ale jeho otec mi za to platí. Přesně věděl, že když začne chodit ven s "přáteli" bude mít jen problémy. A nejsou to malý prachy. Ten kluk je strašně uzavřenej. Ale upřímně? Je roztomilý. Tím to ale končí. Už aby ho někdo vyděsil tak, že s tím dá pokoj. Ale Sturart ho teď nenechá. To pro mě znamená dvojnásobnou práci... Dost jsem to posral, ale co už. Blonďáček žije, to je hlavní. Jeho tatík není tak čistej, jak si myslí. Taky je to dost zapletenej do špatných věcí a nesplácí dluhy, proto jeho máma přišla za mnou, abych ho měl na očích. Tvrdila mi, jak je bezproblémový... Zatím to tak moc nevypadá. Měl by si dávat pozor...

"Liame, dostává se ti pod kůži!" zapěl Harry.

"Ne." vyfoukl jsem.

"Jo." zasmáli se.

"Držte pusy..." zavrčel jsem. "Kam vůbec zmizel? On šel domů?"

"Šel do lesa. Dobře si ho hlídáš." zasmál se Zayn.

"Kam do lesa? Vždyť tam má všude Stuart lidi." zamračil se Louis.

"Myslíš, že by ho vzali ještě dneska?"

"Jako, nechci plašit, ale Stuart není styl pablba, co by plánoval. On prostě jedná."

Líbal jsem hodně lidí. Vážně hodně... Ale on? Vypadal, jako by ho nikdy nikdo nelíbal. Jak je to možné? S jeho tváří si může získat kohokoliv by jen chtěl. Možná je to ale jeho chováním. Je vážně divný. Takový moc... Naprogramovaný? Jako by se držel plánů? Pravidel? Nevím. Ale určitě by mu jen prospělo, kdyby občas někoho odbyl. Nebo kdyby otevřel pusu a řekl své názory. Jestli se nezmění, dlouho nepřežije. A může za to kdo? Jeho rodina. Jeho sestra je úžasná. Na to, jak byla vychovaná, se z toho vyhrabala skvěle. Znám Amy moc dobře. Včera v noci jsem s ní mluvil. Byla venku s blonďáčem. Má teď prej nějaké problémy nebo co. Tak ať se o něj prý postarám...

"Je to prostě kretén." prohrábl jsem si vlasy a s mými otroky za zády jsem se vydal do lesa, abych ho mohl zkontrolovat. "Jdete nebo ne?" rozhodil jsem rukama.

Niall

Sedl jsem si k řece, pod skálu. Vždycky tam sedávám. Není to nic moc, ale aspoň něco. Byl jsem tam jen chvíli, a pak jsem zaslechl kroky.

Přikrčil jsem se trochu víc. Nějak se poslední dobou příliš všeho bojím. Jsem vážně jako malé dítě.

"Kde sakra zmizel? Jdeme tudy už po třetí!" zaklel Zayn. Liamova paka jsou tu. Skvěle. Jestli jsem vylezl? Ne. To nemám zapotřebí. Až odejdou, zmizím zpět domů. Nezpozorovaně. Dnes už nemám na nic chuť. Jen chci jít domů. Zase mě rozbolela hlava a chtělo se mi spát.

Ti géniové od tama ale nechtěli odejít. Proto jsem si opřel hlavu o převis a na chvíli zavřel oči. Ano, na chvíli. Proto jsem je otevřel, až když už byla tma. A stále jsem byl na stejném místě.