Unproblematic Boy

Část 97.

"Oh Bože, žiješ..." držel mě opravdu pevně, jako by se snad bál, že o mě příjde.

"Co se děje?"

"Liame, míří sem zase auta..." přiběhl rychle Mike.

"Sakra... Nialle, honem, potřebuju tvůj podpis. Hned..."

"Ale k čemu!?" zastavil jsem nás v běhu, kdy mi drtil zápěstí.

"Kim se slitoval, nabídl dočasnou ochranu z důvodu doplacení doby trvání-"

"Ale já ji nedoplatil."

"Ty ne, ale my ti na to darovali peníze."

"Nemůžu si dovolit další dluh-"

"Darovali, sakra!" zařval na celé kolo.
"Nialle, tví lidé jsou tu. Mohl to podepsat Ed, ale všichni se shodli na tom, že bez tebe, jako jejich šéfa, nehnou prstem. Teď jsi tu. Jedou sem Rusové, odbyli jsme Italy a lidi z Koreje. Šli sem spolu. Ale Rusy? Nemáme šanci. Míří sem Čína... Nialle, máš maximálně pár minut!"

"Liame, tři minuty a jsou u brány!" ozval se Zayn od počítače.

"Ale-"

"Sakra, všichni tu zemřeme když to nepodepíšeš! Je to jediná šance!" ozval se Harry.

"Fajn. Rychle." nasucho jsem polkl smířen s tím, že už to horší snad ani být nemůže.

Doběhli jsme do kulaté místnosti, kde seděl Kim.

"Nialle!" úlevně vydechl, když mě zahlédl.

"Ahoj." usmál jsem se.

"Minuta." zase Zayn.

"Honem!" popoháněl mě Louis.

"Propiska?" začal jsem panikařit.

"Třicet sekund!"

"Kde je propiska!?" všichni prohledávali šuplíky.

"Mám ji!" ozval se Toby a hodil mi ji. Já ji ale nechytil.

"Deset, devět, osm..." začal nervózně Zayn.

"Sakra!" popadl ji Liam a já načmáral svůj podpis na papír plný podmínek, které jsem neznal. Všichni úlevně vydechli, ale všem nám unikl jeden malý detail. K nim se to ještě nedostalo...

Ozvala se obrovská rána a křik. Všichni jsme sáhli po zbrani, ovšem já začal pociťovat šílenou bolest v oblasti břicha.

"Tohle Niall nezvládne, Liame..." konstatoval Zayn spolu se Shawnem.

"Bože-"

"Ochráníme ho." přiskočil ke mně Toby a spolu s Brooklynem mě podepřeli, abych se vůbec zvládl postavit. Měl jsem slzy v očích a vyděšeně se podíval na Liama.

"Neboj se, budeš v pořádku, slibuju." políbil mě na tvář. "Tohle bude rychlé, Ni. Přísahám. Hned, jak jim dojde, že je Kim s námi, musí přestat." uklidňoval mě.

"Jenže kolik z vás do té doby příjde o život?" vzlykl jsem.

"Nialle, všechno bude dobrý-" mluvil by dál, ale přerušilo ho mé bolestné syknutí, kdy jsem se nejspíš musel cítít jako těhotná žena, kterou kope dítě zevnitř. "Odveďte ho!" prskl, věnoval mi polibek a šel spolu s kluky do střelby, zatímco já se cítil jako nejvíce nemohoucí člověk pod sluncem.

Kluci mě položili na sedačku v kanceláři a zamkli dveře. Já hluboce dýchal a snažil se nesoustředit na tepání v břiše.

"Krvácí!" ozval se zničehonic Brook a já se tak rychle ohlédl po Tobym, jak zle na tom je. Pak mi ovšem došlo, že nekrvácí on, ale já. "Sakra..."

"Studoval jsem na zdrávce... Třeba-"

"Tak tam tak nestůj a dělej něco! Je úplně bledý!" šílel Toby.

"Neřvi na mě a najdi něco jako obvaz a dezinfekci!" zaječel jako malá holka Brook, nad čímž jsem se uchechtl. "Ni, musíš si teď lehnout."

"Já bych rád, ale nějak se nemůžu hýbat..." konstatoval jsem.

"Nialle, musíš." zpřísnil tón a já se tak spolu s bolestným kňučením položil na záda na onen příšerně páchnoucí gauč. "Tohle nic není, jen ti povolily stehy..." prohlédl si to.

"Broo, našel jsem lékárničku." přiběhl rychle zpět Toby.

"Super."

Radši nebudu popisovat bolest při přešívání rány a přejdu rovnou k tomu, jak jsem se posadil a malém dostal infarkt:

Celý orosený od té bolesti jsem se zaměřil na rýhu v dřevěných dveřích a propaloval ji pohledem. Pak se ale prudce pohla klika, já, ač to bolelo, popadl zbraň a okamžitě namířil na místo, kde se asi osoba, která se pokusila otevřít dveře, nachází.

Brook se postavil na mou pravou stranu a sledoval Tobyho, jak jde otevřít. Všichni jsme si odjistili zbraně.

"Broo, můžu?" optal se Toby Brooklyna.

"Jo." kývl a rychle otevřeli dveře, za kterými nikdo nebyl.

"Co to sakra bylo?" uchechtl se Toby a my zjistili, že už se odnikud nelinou rány po výstřelech. Vyšli jsme tedy ven na obhlídku.

"Máte někdo vysílačku?" pípl jsem. Naše pozice byla jasná. První Toby, pak já a na konci stál Brook.

"Broo by ji měl mít." ozval se Toby a dál sledoval okolí. Všude bylo mrtvolné ticho.

"Já? To tys ji měl vzít!"