PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

4. Přepadení

29.6.1975

Černovlasý chlapec s otrhaným batohem se plížil podél plotů a opatrně vykukoval za každý roh, ke kterému tímto způsobem došel.

Jeho podivné chování mělo jeden jediný důvod.

Petunie Evansová a její kumpáni.

Chodila na stejnou školu a Harry byl jejich oblíbeným boxovacím pytlem. Vše se vystupňovalo, když její sestra Lily, nastoupila spolu se Severusem do Bradavic. Petunie ji nenáviděla a nenáviděla kouzelníky. Dle jejího názoru byli všichni divné zrůdy.

A Harry byl kamarádem jedné z nich. Nebyl den, kdy by mu něco neprovedli, nebyl týden, kdy by neměl nějakou modřinu. Celé čtyři roky, kdy Severus chodil do Bradavic, byl Harry vystaven šikaně ze strany Petunie.

Rose se ho často vyptávala, odkud přišel k modřinám a naraženinám, ovšem Harry mlčel. Nikomu nic neřekl, ani Severusovi. I přesto, že byl ještě dítětem, díky svému kamarádovi byl daleko napřed oproti ostatním. Nejen učením, ale i celkovým chováním a uvažováním. Proto nikdy neprozradil, kdo jej šikanuje a jaké jsou důvody.

Nebyl hlupák, aby nevěděl, že přesně na to Petunie čeká. Chtěla naštvat Severuse, ale Harry jí to nehodlal dovolit. Při troše štěstí, pojede v září i on do Bradavic a bude od ní mít pokoj.

Svou obezřetnou chůzí se dostal až do sirotčince, kde hned vyběhl do svého pokoje. Měl dneska důležitý úkol.

Loni v létě mu Severus ukázal jedno skryté místo na kraji lesa. Ohromný rozložitý strom, pod kterým protékal průzračně čistý potůček. Celé místo bylo obehnáno vzrostlými duby, ale přesto tam zářilo slunce. Domluvili se, že to bude jejich tajným útočištěm.

A Harry chtěl Severuse překvapit. Po celý rok, když to počasí dovolilo, trávil čas stavěním malého přístřešku v koruně stromu. Napadlo ho to, hned po Severusově odjezdu, když se vyšplhal na strom. Tehdy uviděl, jak nádherný výhled z toho místa je a okamžitě se rozhodl.

Dnes už mu zbývalo pouze připevnit padací dvířka a vyspravit žebřík. Zítra se Severus vrátí a Harry se nemohl dočkat, jak ho překvapí.

Bleskurychle se převlékl a vydal se do kanceláře Rose. Za tu dobu se jeho vychovatelka stala ředitelkou sirotčince a všichni ji zde měli moc rádi.

Harry zaklepal na dveře a strčil do kanceláře svou střapatou hlavu.

„Rose? Půjdu ven, jo?“

Rose zvedla pohled od papírů na stole, které zrovna pročítala a usmála se na svého svěřence.

„Jistě Harry, ale přijď před večeří. Víš, jak se malá Margot minule vztekala, když jsi nepřišel včas. Nechce jíst vedle nikoho jiného než vedle tebe.“

Harry se zasmál a potřásl hlavou.

„Jasně. Ta malá ďáblice se mě drží jako klíště. Tak ahoj.“

„Ahoj Harry.“

Harry byl v sirotčinci téměř nejstarší a malá tříletá Margot se na něj upnula. Ať se jednalo o hraní, jídlo nebo noční můru, vždy vyhledala Harryho. A on ji měl rád. Zpříjemňovala mu život, když neměl u sebe Severuse.

Vydal se cestou na místo a ve svém zamyšlení přestal obezřetně sledovat své okolí.

To se mu však stalo osudným. Než se nadál, měl něco nasazeného na hlavě a před očima tmu. Někdo mu pevně svíral ruce za zády a na obličeji mu přistála pěst. Cítil jak mu křupl nos a v ústech měl kovou chuť krve.

„Ale, ale, ale. Snad jsi nechtěl jít čekat na toho budižkničemu? Ten se ale vrátí až zítra a do té doby si trochu pohrajeme.“

Harry přesně věděl s kým má tu čest. Dnes se mu Petunii uniknout nepodařilo. Než se zmohl na jakoukoli odpověď, dobře mířená rána pěstí ho poslala do sladkého bezvědomí.