PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

71. Lovec

9.3.1978

Jak moc člověka raní, když se mýlil a chyboval? Harryho nesmírně. Byl rád, že Severus je na jejich straně, ale měl pocit, že křivdy, které způsobil, nelze napravit.

Od toho dne vyrážel do terénu s ještě větší opatrností než dřív. Nemohl si dovolit znovu chybovat a třeba Severuse prozradit. Už se nesetkali tváří v tvář a Harry najednou nevěděl, zda má být rád nebo ne.

Hlavou se mu honila spousta věcí, které by Severusovi rád řekl, ale ač nejednou stál proti zkušeným Smrtijedům, z jejich rozhovoru měl strach.

Díky Brumbálovi se Harry dozvídal informace, které předtím neměl a mohl se tak zúčastnit akcí, o kterých by jinak neměl ani zdání. Tak se stalo, že se objevil po boku členů Řádu, když se Smrtijedi rozhodli uspořádat pochod mudlovskou vesnicí.

Přestože se ten den dozvěděl důležitou informaci, kterou potřeboval sdělit Brumbálovi, připadalo mu, že ve vesnici je užitečnější. Na malý okamžik se zarazil, když si všiml, že pouze někteří Smrtijedi mají masky. Nováčci, jak se zdálo, privilegium anonymity neměli.

A pak ho spatřil.

Držel se ve stínu budov a odrážel útoky Řádu. Sám neútočil ani na kouzelníky ani na mudlovské budovy, tak jako ostatní Smrtijedi.

Harry si uvědomil, že členové Řadu neví o Severusově pravé loajalitě a proto na něj útočí všemi možnými kletbami. A bylo víc než jasné, že dřív nebo později si některý se Smrtijedů všimne Snapeovy nečinnosti. A to by bylo zlé.

Stáhl si kapuci více do tváře a začal se proplétat mezi členy Řádu směrem k Severusovi. Hbitě se vyhýbal kletbám a sám útočil. Snažil se, aby kolem jeho kamaráda bylo čím jak nejméně Smrtijedů, kteří by si mohli čehokoli všimnout. Musel se pochválit, když viděl jakou za sebou nechává záplavu omráčených Smrtijedů.

Tlak na Severuse ze strany Řádu však byl stále velký a Harry se obával, že tohle neustojí. Právě ve chvíli, kdy se snažil vymyslet plán jak Snapeovi pomoct, ucítil palčivou bolest na boku. Jeden ze Smrtijedů ho zasáhl ve chvíli nepozornosti a pravděpodobně se jednalo o kletbu černé magie.

Pomalu mu začalo ubývat sil, přesto dál bojoval. Za ten rok už zažil kdejakou bitku, takže se nenechal vyvést z míry a stále postupoval k Severusovi.

„Hej Lovče, měl by ses stáhnout!”

Harry měl chuť onoho mladíka na místě proklít. Lovec mu začali říkat jak Smrtijedi, tak členové Řádu. A tímhle pitomým zavoláním na něj upozornil, takže se většina zastánců Voldemorta zaměřila na něj.

Snažil se kličkovat, ale šlo mu to čím dál hůře. Zaslechl zvuk přemístění a doufal, že se jedná o posilu Řádu. Bylo jich žalostně málo a většina se zaměřovala na nováčky a zkušení Smrtijedi tak měli volnou ruku.

Očima vyhledal Severuse a srdce mu vynechalo úder. Byl pod neustálou palbou a bylo poznat, že má na mále.

Harrymu se podařilo uhnout před dalším zeleným paprskem, ale naneštěstí zavrávoral a upadl na zem. Před očima mu tančily hvězdičky, když se znovu postavil na nohy. Zjistil, že je ve výborné pozici a neváhal.

„Mdloby na tebe!”

Sledoval jak paprsek červeného světla míří k Severusovi a naráží do jeho hrudi.

V tu stejnou chvíli však přiletěla kletba z neznámého místa a Harry se ponořil do sladkého bezvědomí.