PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

32. Důmyslné zakletí

5.5.1976

Kabinet Obrany proti černé magii, ve kterém profesor Kettler trávil většinu svého volného času, byl vybaven všemožnými detektory černé magie, z čehož většina momentálně všelijak bzučela či svítila. Důvod byl prostý.

Před necelou hodinou, přišel za profesorem Kettlerem, ředitel Brumbál s podivným přívěškem. Úkol byl jasný, zjistit veškerá zaklínadla, která byla použita a jejich účinky, ale nezasahovat žádným způsobem do jejich struktury.

Kettler byl sice Brumbálovým požadavkem překvapen, avšak nyní se skláněl nad přívěškem a zuřivě zapisoval na pergamen každou kletbu, kterou objevil. Bylo jich dost, ovšem žádná život ohrožující. Musel však uznat, že ten, kdo ten přívěšek zaklel, byl opravdu důmyslný.

Posledním detekčním kouzlem se ujistil, že už žádná další kletba na přívěšku není a opatrně ho dal do krabičky. Popadl pergamen s poznámkami a vydal se do ředitelny.

„Á Danieli, jen pojďte, už na vás čekám.“

„Pane řediteli.“

Profesor Kettler se s lehkou úklonou posadil.

„Tak povídejte, co jste zjistil.“

„Pane řediteli, netuším kdo a pro koho ten předmět zaklel, ale v nepovolaných rukou se jedná o poměrně nebezpečnou hračku.“

„Opravdu? To je poněkud znepokojující.“

Ředitel školy si mnul své dlouhé sněhobílé vousy a vyčkával co dalšího mu k přívěšku Kettler řekne.

„V prvé řadě se jedná o opravdový obraceč času. Důmyslným kouzlem je zamaskován jako obyčejný přívěšek. Ovšem byly pozměněny i hlavní funkce obraceče. Má osobu poslat zpět do minulosti a v určitou dobu poslat zase zpět do původního okamžiku. Bohužel, musel bych přívěšek rozebrat, abych zjistil přesné časy.“

„Takže pokud ho někdo použije ocitne se v minulosti. Bude tam žít kupříkladu deset let a pak se aniž by to předem tušil, vrátí zpět do své doby. Rozumím tomu správně?“

„Přesně tak, pane řediteli. Mimo to, je na předmět uvaleno kouzlo svázání. Osoba, která ho použila a je v minulosti, o něj může přijít a přesto se vrátí. Obraceč se kouzlem spojí s jádrem člověka, který ho použil. Je chráněn takovými kletbami, že je v praxi nezničitelný.“

„Někdo si musel dát spoustu práce s tím, aby ho takto ochránil, Danieli. Co to mohlo být za člověka?“

„Netuším. Rozhodně se však musí jednat o někoho vysoce inteligentního a s obrovskými znalostmi černé magie. Je tady ještě jedna věc.“

„Ano? O co jde, Danieli?“

„Nejsem si jist, zda se jednalo o účel či jde jen o vedlejší účinek použitých kleteb, každopádně osoba, jenž se pomocí obraceče přenese, bude mnohem rychleji státnout. Nejsem schopen určit, zda jen po fyzické stránce nebo i mentálně, ale bude.“

Bylo vidět, že toto zjištění starce velmi zaujalo, ovšem nepřekvapilo.

„A když se bude vracet zpět? Jaký to bude mít vliv na jeho stáří?“

„Návrat je zpětný chod, pane řediteli. Vrátí se do věku, ve kterém obraceč použil.“

„Děkuji vám, Danieli.“

„Pane řediteli, vím, že mi neřeknete nic bližšího, ale použil ten obraceč někdo?“

Tvář Albuse Brumbála se zachmuřila a na okamžik se zdálo, že neodpoví, ale nakonec se profesor Kettler odpovědi dočkal.

„Ano, milý kolego. Obraceč byl použit a domnívám se, že ten dotyčný to vůbec netuší.“

„Děkuji, pane řediteli.“

Profesor Kettler odešel z ředitelny a Brumbál osaměl.

„Albusi, chápete co to znamená?“

„Jistě, Armando. Harry se sem dostal omylem a nikdo netuší proč ani kdy se zase vrátí.“