PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

52. Hvězdy a planety

16.10.1976

„Harry, nevím jestli je to dobrý nápad.“

Remus klopýtal za Harrym pěšinou v Zapovězeném lese a schválně se snažil zdržovat.

„Ale no tak, Reme. Zrovna ty by ses tady měl cítit jako doma, bez urážky.“

Harry se široce usmíval a otočil se na svého kamaráda, přičemž pokračoval v cestě pozpátku.

„Pozná, co jsem zač, Harry!“

„Já vím. Ale Firenze je přítel a ví, že tě dnes vezmu sebou.“

„Stejně to není dobrý nápad.“

„Ale ne-.“

Ať už chtěl Harry říct cokoliv, nedostal se k tomu, protože zakopl o kořen a rozplácl se na zem, jak široký tak dlouhý.

Místo, aby byl naštvaný nebo rozmrzelý, začal se smát na celé kolo. Remus chvíli vyjeveně na Harryho koukal, než se taky rozesmál a natáhl k chlapci ruku. Zabral a vytáhl Harryho na nohy.

Na malou chvíli stáli sotva pár centimetrů od sebe a ač to Remus nemohl tušit, Harrymu v ten okamžik divoce bušilo srdce. Červenající se Remus nevěděl kam s očima ani jak se zachovat. Ještěže to jako téměř vždy vyřešil Harry.

„Vidíš, kdybych tě nemusel přemlouvat, vůbec bych nespadl. Tak pojď už.“

Aniž by pustil Lupinovu dlaň, pokračoval v cestě. Vlkodlak, rudý až za ušima, ho zdráhavě následoval.
Kvůli jejich spojeným dlaním cítil rozpaky. Ty se však rozplynuly, když zaslechl dusot kopyt. Vzápětí se před nimi objevil ten, kterého šli navštívit.

„Harry Jonesi, vítám tě!“

„Firenzi, rád tě opět vidím.“

Harry konečně pustil Remusovu ruku a lehce se poklonil. Zvykl si tímto způsobem kentaura zdravit a vyjádřit mu tak úctu.

„Vidím, že jsi přivedl svého přítele. I tebe vítám, Remusi Lupine.“

„Ehm, dobrý den.“

Remus se cítil značně nesvůj. Věděl, že kentauři nemají vlkodlaky v lásce a obával se, že by mohla nastat nějaká nemilá situace.

„Jsi dítě úplňku. Nemusíš se mne však bát. Přítel Harryho je i mým přítelem.“

„D-děkuji.“

Harry se na Lupina povzbudivě pousmál a obrátil svou pozornost zpět k Firenzovi.

„Včera jsem pozoroval nebe, měl jsi pravdu, Mars sílí. Všiml jsem si ale, že souhvězdí Persea se před něj předsouvá. Co to znamená?“

Remus Harryho se zaujetím poslouchal, zatímco Firenze uznale přikyvoval.

„Jsi pilný a schopný žák, Harry Jonesi. Začínáš chápat hvězdná znamení. Perseus je světlým bodem, příteli. Znamená něco, na co se můžeš upnout ve zlých chvílích. Může to být láska, přátelství, síla a vlastně cokoliv co člověka posílí. Válka se blíží, ale Perseus zaručuje naději.“

„Takže záleží na každém co bude považovat za svůj světlý bod?“

„Přesně tak. Byl bych šarlatán, kdybych tvrdil, že vím co bude tvým bodem. Ale tušení mám. A ty také.“

V dáli se ozvalo troubení na roh.

„Musím jít, ale jistě se zase brzy uvidíme, přátelé. I ty dítě úplňku, jsi vítán.“

Bez dalších slov se otočil a odklusal do hloubi lesa.

„To jsou vaše rozhovory vždy tak tajemné?“

Harry se začal smát a vydal se s Remusem v patách zpět k hradu.

„Myslíš jestli si pokaždé vypravíme o hvězdách a planetách? Jo, skoro vždy.“

Remus nad tím jen pokroutil hlavou a přidal do kroku, aby Harryho dohnal a šel po jeho boku.