PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

37. Byl, jsi a budeš

19.5.1976

Jaro bylo v plném proudu, přesto večery zůstávaly chladnými. Harry si několikrát přejel dlaněmi po pažích, aby se trochu zahřál. Stál na astronomické věži, shlížel na bradavické pozemky zahalené mlhou a trpělivě čekal.

Nebyl si jist, zda Severus jeho žádost na schůzku přijal, neboť mu nepřišla žádná odpověď. Přesto doufal, že se ukáže. Na schodech za sebou zaslechl tiché kroky a na malý okamžik se mu ulevilo.

„Myslel jsem, že budeš sedět ve věži a usilovně přemýšlet, jak se rozhodnout.“

Severusův hlas byl chladný a bez emocí, stejně jako jeho tvář. Harry se tvářil nechápavě, pak se mu však oči rozšířily uvědoměním.

„Slyšel jsi nás?“

„Měl jsem tu čest slyšet rozhovor plný nadějí a šancí a nakonec se dozvědět, že mezi mnou a Lupinem není rozdíl.“

„Takhle přesně to není a ty to víš, Severusi.“

„Vážně? A jak to je?“

„Nedělej ze sebe hlupáka, Seve. Jsi můj přítel, rodina a Remus je nápadník. V tom je snad hodně velký rozdíl. A my mluvili o téhle linii. Nebo se snad chceš taky zapsat na seznam nápadníků a nápadnic?“

„Ne, to ne! Stejně to ovšem nic nemění na tom, že Lupinovi dáváš naděje a já z toho vycházím naprosto chudý.“

„K čemu by ti byla naděje, když nechceš být něčím víc? Protože ty máš jistotu.“

„Jakou jistotu já mám, Harry? Teď si nejsem jistý, jestli ti rozumím.“

„Severusi, byl, jsi a vždycky budeš mým nejlepším přítelem. To je tvá jistota.“

„Vážně? Jsi si tím tak jistý? Budu jím až se stanu Smrtijedem? Až budu na temné straně? Budeš mě-.“

„Ano.“

Severus naprázdno otevřel a zase zavřel pusu.

Kdyby se nejednalo o vážnou situaci, Harry by se od srdce zasmál. Zbavit Severuse Snapea slov je úctyhodný výkon.

„Budeš mým nejlepším přítelem za každé situace, Severusi. Děláš chyby a za poslední rok jsi jich nasekal opravdu hodně. Jestli uděláš další, tu, že se staneš Smrtijedem, já do toho nemám co mluvit. Nebudu ti tvrdit, že spolu budeme chodit na čaj o páté, budeme stát proti sobě. Ale až zjistíš, že to není tak jednoduché jak ti to připadá, až budeš chtít mít normální život, budu tu pro tebe. Nepochybuju o tom, že taková doba nastane. Nepočítej s tím, že po další chybě se s tebou budu pořád bavit, ale zůstanu tím tichým přítelem v ústraní.“

Severus dlouhou dobu v tichosti rozjímal nad Harryho slovy, než konečně promluvil.

„Občas zapomínám, že ti je teprve jedenáct. Pochopil jsem, co ses mi snažil říct, ale stejně nevím, kde bereš tu jistotu, že za pár let nezměníš názor.“

Harry se krátce, ale upřímně zasmál.

„Kde jsi bral ty tu jistotu, že nejsem mudla a budu chodit do Bradavic? Víra je mocná, Severusi a já věřím, že mě jednou vyhledáš a proto mám jistotu. Dobrou noc.“

Harry zanechal Severuse na astronomické věži a mířil do nebelvírské společenské místnosti. Teprve až Harry odešel, Severus si uvědomil, jaký zmatek v něm hoch zanechal. Opět se nedokázal vyznat sám v sobě a pojmenovat emoce, které do něj narážely.