PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

70. Možná...

3.11.1977

„Severus je od naprostého začátku naším informátorem. Dá se říct, že vy dva jste nejdůležitější články našeho odboje. Díky vaším informacím jsme schopni účinně plánovat další postup bez zbytečných ztrát.”

Harry se posadil a snažil se vstřebávat překvapivé informace. Čekal cokoliv, ale tohle ne. Stalo se toho tolik a zcela zbytečně. Tolik věcí udělal a řekl v domění, že je Severus Smrtijed. Kdyby tušil, že donáší Řádu asi by se toho spousta nestala. Překvapení vystřídal vztek, který se snažil pečlivě skrýt.

„Proč se to dozvídám až teď?”

Brumbál si povzdechl a zadíval se nejprve na Severuse a pak na Harryho.

„Nikdo jiný kromě mě a Severuse o tom vědět nesměl. Když jsi byl student, bylo nebezpečné, abys znal takovou informaci. Chybou však bylo, neseznámit tě se situací dřív, než jsi byl vyslán do terénu. To padá na mou hlavu, Harry.”

„A teď už je vhodná doba? Musel jsem odejít z Doupěte a začít žít na vlastní pěst a teprve jste si uvědomil, že to bylo špatně? Mohl jste mi to říct už v březnu, když jsem vstoupil do Řádu.”

Severus Harryho nepoznával. Harryho styl i tón hlasu mu připomínal spíše válečného veterána a ne jeho nejlepšího přítele.

„Máš právo se zlobit, chlapče. Chyboval jsem a právě proto se to dozvídáš teď.”

Harry už neodpovídal. Věděl, že nemá smysl brečet nad rozlitým mlékem, ale štvalo ho, co vše tahle Brumbálova chyba způsobila.

„Měl jsi pro mě důležitou informaci pokud se nemýlím.”

„Zítra se uskuteční útok na kouzelnické muzeum. Zúčastní se ho spousta Smrtijedů a údajně i nováčci.”

Brumbál se na Harryho díval překvapeně a Severus na tom nebyl o moc lépe.

„Ty o tom nic nevíš, Severusi?”

Ředitel školy se zdál být znepokojen.

„Na schůzi se mluvilo o plánovaném útoku, kterého se mají zůčastnit i noví členové, ale nebylo tam řečeno, kdy ani kde.”

„To by souhlasilo s tím co říkali ti chlapi. Nebyli moc nadšení z toho, že tam budou nováčci, takže bych řekl, že je Voldemort bude povolávat až na místo. Nejspíš jako nějakou zkoušku.”

Harry si nevšímal Severusova trhnutí, když vyslovil Voldemortovo jméno. Věděl, že spousta lidí se zdráhá ho nazývat jménem, ale měl pocit, že je zbytečné dělat ze sebe hlupáka a strašpytla.

„To zní jako rozumné vysvětlení, Harry. Ihned svolám schůzi Řádu a pokusíme se v rychlosti sestavit plán. Severus tě odvede zpět do lesa.”

„Já tam budu, pane řediteli.”

„Není to dobrý nápad, Harry.”

„Možná. Ale to na věci nic nemění.”

Harry vyšel z ředitelny a počkal až ho Severus dožene. Hradem procházeli v tichosti, až venku se Severus rozhodl promluvit.

„Chtěl jsem ti to říct.”

„Já vím.”

„A ten dopis?”

„Copak to nechápeš, Severusi? Ať se dělo cokoliv, pořád jsi byl můj přítel a nechtěl jsem být tím, kdo tě dostane.”

Opět mlčeli. Harry věděl, že jednou nastane chvíle, kdy Severus bude chtít odpovědi.

„A co bude teď?”

„To nevím.”

„Uvidíme se ještě?”

Harry se zastavil a zadíval se do hloubi Zapovězeného lesa.

„To ti nemůžu slíbit, budu dál pokračovat v tom, co dělám. Možná se ještě potkáme, možná ne. Už teď jsem o patnáct let starší a je možné, že za rok mi bude třeba sedmdesát. Ale rád jsem tě viděl, Seve.”

S mírným úsměvem vykročil do tmy a nechal Severuse stát na kraji lesa.

„To já tebe taky, Harry. ”

Ať byl starší o kolik chtěl, pořád to byl ten jeho Harry, ten do kterého se zamiloval.