PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

67. Odchod

12.7.1977

Dlouhé dva týdny po probuzení se Harry vzpamatovával ze svého dalšího stárnutí. A také čekal, kdy jej navštíví bradavický ředitel.

Zatím ho navštěvovala pouze madam Pomfreyová, aby zkontrolovala, zda se jeho zdravotní stav zlepšuje. Naštěstí se Harryho magie začala opět ustalovat a veškeré jeho funkce se vrátily do normálu.

Mladý muž by musel být velký hlupák, aby si neuvědomoval, že svůj momentální stav si svým chováním způsobil sám. Teprve nyní ho napadlo, že místo utápění se v sebelítosti mohl napsat Lily, Remusovi i Brumbálovi. Výsledkem byl věk přes třicet let a vztek na sebe samého.

Ovšem nalezl řešení.

Věděl, že pokud bude i nadále sedět na zadku a přemýšlet, jeho stav se opět zhorší. Potřebuje se zaměstnat a to pořádně. Proto se posadil ke stolu a popadl několik prázdných pergamenů.

Drahá Molly,

velice si cením všeho, co jsi pro mě spolu s Arturem udělala. Můj čas zde je ovšem omezený a nečinným sezením si svůj stav zhoršuji. Proto odcházím. Neměj o mě obavy, mě se hned tak něco nestane.

Harry

Věděl, že ji to raní. Přijala ho jako člena rodiny, ale pro něj zde začínalo být nedýchatelno. Vzkaz složil a vzal do ruky další list papíru.

Pane řediteli,

doufal jsem, že se ukážete, abychom mohli probrat další postup. Bohužel, pravděpodobně se vyskytly neočekávané události, které Vám nedovolily mne navštívit. Rozhodl jsem se opustit Doupě. Vy i já víme, že se nejedná o genetickou vadu a že se jistě jednoho dne budu muset vrátit. Do té doby hodlám být čím jak nejvíce prospěšný. Zůstáváním v úkrytu ničemu nepomůžu. Doufám, že mne chápete.

Harry Jones

Další část měl z krku. Nyní zvažoval, jestli je dobrý nápad to, k čemu se chystal, ale nakonec přece jen popadl třetí kus papíru a začal psát. Když měl hotovo, pergamen složil a připravil k odeslání, stejně jako vzkaz pro Brumbála.

Z kufru si vytáhl svůj starý ošuntělý batoh a připravil si do něj věci potřebné k odchodu.

Nepochyboval, že jedná správně. Svým odchodem může být více než prospěšný Řádu. Jako samostatný zvěd nebude natolik nápadný a bude mít šanci dostat se mnohem blíže k Smrtijedům. Bude fungovat sám za sebe.

Přešel k posteli a ulehl. Musel se na ráno pořádně vyspat. Natáhl si budík, aby vstal dříve než Molly a Artur. Doufal, že tentokrát se děti nevzbudí brzy a nepřekazí mu jeho plány.

Když se Harrymu konečně podařilo usnout, pronásledovaly ho zmatené noční můry plné známých i neznámých tváří.

Ráno přišlo mnohem rychleji než očekával. Trochu začal o svém rozhodnutí pochybovat.

Právě z toho důvodu popadl batoh, vyšel z domu a rychlým krokem zamířil pryč od Doupěte.

Když byl dostatečně daleko, otočil se a zadíval se na dům. Už teď se mu stýskalo, ale pevně věřil, že se s Weasleyovými ještě někdy setká. Pevně sevřel hůlku a přemístil se.