PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

19. A zase Poberti!

12.10.1975

Dny ubíhaly a učivo bylo náročnější a náročnější. Přesto po pár dalších hodinách Obrany proti černé magii bylo jasné, že Harry má opravdové nadání. Profesor Kettler mu dokonce zapůjčil učebnici pro druhý ročník a byl velice překvapen, když mu ji chlapec následující den vrátil, že ji již má nastudovanou.

Harry sám si žádnou vyjímečnost nepřipouštěl. Podle svého názoru si jen dobře pamatoval to, co jej bavilo. Škola mu dávala zabrat, ale nebylo to nic proti Severusovu učení, poněvadž staršího chlapce letos čekaly zkoušky NKÚ. Měli na sebe čím dál méně času, ale ani jeden by si nepřiznal, že mu druhý chlapec chybí.

Proto však brali nedělní odpoledne jako svůj soukromý rituál. Každou neděli po obědě se vydali na procházku po bradavických pozemcích, kde si vyprávěli o předešlém týdnu. Severus vždy Harryho mile pochválil, když se mu něco povedlo a Harry na oplátku zlehčoval Severusovu přípravu na NKÚ.

To vše zpovzdálí pozorovala skupina čtyř mladíků. Pobertům, především Potterovi, jejich procházky vadili. Už jen proto, že jim nepřál, aby se v klidu bavili. Podle něj na to neměli nárok.

„Mám toho dost!“

„Čeho Dvanacteráku?“

„Toho kluka. Naprosto mě zesměšnil a nic se mu nestalo. Jakoby mu ani nevadilo cokoliv co jsme udělali.“

Remus Lupin se nepatrně zamračil.

„Třeba jen nemá potřebu fňukat nebo podporovat tu tvou válku.“

„Ještě se ho zastávej, Náměsíčníku!“

Sirius se přidal k Potterovi. Ve většině případů měli společný názor.

„Je na čase dát jim další lekci. Co ty na to, Tichošlápku?“

„Jasně, jdu s tebou!“

James Potter se zvedl a Sirius s ním srovnal krok. Remus je neochotně následoval spolu s Peterem, který nejevil o okolí téměř žádný zájem.

Harry zrovna Severusovi vyprávěl, jak Whiteovi z jeho ročníku ujela ruka s kůží z hřímala a vybouchl mu kotlík. Než se však dostal ke konci zážitku, objevili se před nimi Poberti.

„Jones a Srabus! To je ale náhoda! Že by romantická nedělní procházka?“

Harry zrudl vzteky, zato Severus studem. Nevypadal na to, že by se chtěl s Poberty bavit, takže se slova ujal Harry. Schválně mluvil ke třem Pobertům a Pottera ignoroval.

„A co vy? Hrajete hru ‚Najdi Potterův mozek'?“

V danou chvíli Severus zbledl nad
troufalostí svého malého přítele a James Potter tasil hůlku. Harry, ač byl o čtyři roky mladší, nezůstával pozadu a taktéž na Pottera mířil.

„Ty malej skrčku! Tohle si vypiješ!“

Black se postavil vedle Pottera, zatímco se je Lupin snažil neúspěšně uklidnit. Nakonec to vzdal a tiše přihlížel. Harry postoupil o krok dopředu, přičemž to vypadalo, že se staví před Severuse. Ten, jindy známý svými rychlými reakcemi, nevěděl co dělat, zda tasit hůlku nebo odtáhnout Harryho.

„Proč? Za pravdu se každý bije, Pottere, takže jen potvrzuješ, že žádný mozek nemáš.“

Harry úplně zapomněl na nerovnováhu sil a samolibě se ušklíbal, čímž Pottera úplně rozzuřil. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že zaútočí, se náhle objevil Brumbál a oba mladíky hravě odzbrojil. Severus byl značně zaskočen, když viděl jak rozzuřeně se jindy milý Brumbál tváří.

„Pottere! Jonesi! Tohle je opravdu příliš! Ještě jednou vás dva uvidím jak na sebe útočíte, tak oba dva budete vyloučeni! Je vám to jasné!“

Mladíci mlčeli, tak se ředitel školy zeptal znovu.

„Tak rozuměli jste mi!?“

„Ano, pane.“

„Oba máte školní trest! Se mnou! Dnes po večeři se dostavíte do ředitelny.“

Plášť za ním divoce vlál, když se rozčileně vracel do hradu a šest chlapců ho stále vyděšeně následovalo.