PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

50. Noční můry

25.9.1976

Cítil, jak mu zběsile buší srdce. Zápach hniloby a smrti ho štípal do nosu a zvedal mu žaludek. Čím blíže byli sklepení, tím větší strach ho ovládal. Lucius se zastavil a on ho napodobil.

Mlč a udělej co bude třeba.

Přestože si to pořád dokola opakoval, nijak zvlášť mu to nepomáhalo.

„Za těmito dveřmi se nachází naše zábava, Severusi. Tvůj úkol je jednoduchý, jednoho z těch mudlů si vyber a zabij.“

Hrdlo se mu stáhlo, takže pouze přikývl.

Dveře se otevřely a před ním se objevilo několik cel. V každé bylo pár mudlů, ženy, muži i děti.

Opět se mu zvedl žaludek, ale statečně odolával nutkání pozvracet se. Vstoupil dovnitř a rozhlédl se.

Každému z vězňů pohlédl do tváře. Viděl strach, děs i odhodlání.
Zarazil se u černovlasé ženy. V jejich očích viděl smíření a touhu po smrti. Vypadala, že zde je ze všech nejdéle a Severus neváhal. Pozvedl hůlku a namířil ji na ní.

„Avada Kedavra!“

Ve zlomku vteřiny, než ženu zasáhl paprsek zeleného světla, zahlédl letmý úsměv, který ozdobil její popraskané rty.

„Ne!“

Zpocený Severus se posadil v posteli a promnul si obličej. Tváře těch ubohých mudlů ho pronásledovali ve dne v noci.

Harry měl pravdu, bude muset zabíjet.

Nenáviděl svého otce a tím se domníval, že bude schopen nenávidět a zabíjet všechny mudly, ale nebylo tomu tak. Spousta jich byli obyčejní, slušní lidé.

Podíval se na levé předloktí, kde se vyjímalo ještě začervenalé znamení zla. Měl ohromnou chuť utéct a schovat se někam daleko.

Pohlédl na hodinky, které měl položené vedle postele. Půl šesté ráno. Rozhlédl se po pokoji.

Avery i Mulciber tvrdě spali a byl si jist, že dřív než za hodinu vstávat nebudou. Rozhodl se během vteřiny a začal se oblékat. V naprosté tichosti se vyplížil z ložnice a prošel společenskou místností.

Obezřetně chvátal chodbami hradu, doufajíc, že jeho plán vyjde. Nechtěl přemýšlet, zda dělá správně či ne, chtěl se zbavit nočních můr a tohle by mohl být ten správný způsob.

Zastavil se před chrliči a uvědomil si, že nezná heslo. Zklamaně a poraženě se chtěl vrátit do sklepení, když se chrlič otočil a ukázal vchod na vysoké točité schodiště.

Nezaváhal a ihned začal po schodech stoupat výš a výš. Nakonec stanul před obrovskými dubovými dveřmi. Byl zde jen třikrát a vždy se jednalo o Harryho. Dnes poprvé přišel sám za sebe.

Opatrně, přesto rázně zaklepal a byl překvapen, že se dveře okamžitě otevřely. Vstoupil do Brumbálovy pracovny a zadíval se na starého muže sedícího za stolem.

„Dobré ráno, pane řediteli.“

Albus Brumbál se usmíval, jako ostatně vždy, když jednal se studenty.

„Dobré ráno, Severusi. Co vás ke mně tak brzy přivádí?“

Severus si povzdechl. Teď nebo nikdy.

„Potřebuji vám něco sdělit a nejspíše budu potřebovat i vaši pomoc.“