PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

55. Můj světlý bod

20.12.1976

Severus zavřel oči a povzdechl si. Z tohohle se Harry nevykroutí a bude muset Lupinovi říct pravdu. Znovu se zaposlouchal do hovoru na věži.

Remus šokovaně pozoroval svého kamaráda. Hlavou mu pořád zněla Harryho otázka; Jak to víš?. Položil obyčejnou řečnickou otázku, myšlenou jako vtip a jak se zdá, asi se o vtip nejedná.

„Nevím. Utahoval jsem si z tebe, ale po tvé reakci bych rád věděl co je s tvým věkem v nepořádku?“

Nevěděl co si má myslet. Tvářil se klidně, ale uvnitř něj se odehrávala bouře.

„Snad nečekáš, že na tebe vybafnu nějakou šílenou historku, Remusi?“

„No popravdě, nevím co si mám myslet, takže…jo, čekám nějakou šílenou historku.“

Remus se nevesele uchechtl a zadíval se na Harryho pohledem plným obav a očekávání.

„Tak to tě musím zklamat, žádná historka se nekoná. Loni, když jsem ležel na ošetřovně, madam Pomfreyová při vyšetření zjistila, že můj reálný věk neodpovídá jedenácti rokům. Letos mi reálně je přibližně patnáct. S největší pravděpodobností se jedná o genetickou vadu, díky které stárnu rychleji.“

Remus se na okamžik zamyslel, než se zhluboka nadechl a promluvil.

„Takže je docela možné, že za pár let budeš sice studovat v Bradavicích, ale budeš starší než já?“

„To je docela možné. Celkem tě i doháním.“

Harry se snažil situaci odlehčit, ale chápal, že Remus z toho bude nejspíše pořádně zmatený.

„A to jsi to chtěl pořád tajit? Vždyť to za chvíli bude poznat a to nejen chováním! Někdo by se po tom pídil!“

„Tak nějak jsem předpokládal, že zrovna ty nebo Severus si dřív nebo později něčeho všimnete, ale dokud by taková situace nenastala, nehodlal jsem to řešit.“

„A řekl jsi to už někomu?“

„Ne, nikomu jsem to neřekl. Neměl jsem k tomu důvod.“

Zavládlo mezi nimi ticho. Harry pozoroval Zapovězený les, mizící v šeru a Lupin pozoroval Harryho tvář ozářenou zapadajícím sluncem. Chlapec si upřeného pohledu svého kamaráda všiml.

„Mám špinavý nos?“

„Ne, jenom jsem se zamyslel.“

„Nad čím? Hlavně mi neříkej, že nad tím jak jednou budu maskovat vousy. Nad tím už usilovně přemýšlí madam Pomfreyová.“

Remus Lupin se od srdce zasmál a přestože se dozvěděl naprosto nečekanou informaci, měl vskutku dobrou náladu.

„Ne, nad tím ne. I když pravda, představa je to zajímavá. Přemýšlel jsem nad naším rozhovorem loni v knihovně.“

Harry se pousmál. Mohl tušit, že se k tomuto tématu dřív nebo později vrátí a novinka o jeho reálném věku to jen popohnala.

„Poslední dobou hodně přemýšlím nad Firenzovými slovy. Nad souhvězdím Persea. Není to zase tak dlouho, kdybych ani na vteřinu nezaváhal nad svým světlým bodem. Teď je však všechno jinak, dlouho jsem uvažoval co nebo kdo může být mým světlým bodem. A ať jsem to přebíral jakkoliv, výsledek byl pokaždé stejný. Minulý týden jsem se na to zeptal Firenze a i on měl stejné tušení jako já. Mým světlým bodem jsi ty, Remusi.“

Severus si musel zakrýt ústa, aby se neprozradil, když zalapal po dechu. Tohle měl ředitel na mysli, když chtěl, aby Harryho nechal být? Věděl, že se Harryho postoj k Lupinovi mění? Severus Snape si byl jistý pouze jednou věcí, kdyby Brumbála poslechl a Harryho nepronásledoval, byl by tohohle zjištění ušetřen.