PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

68. Důležitá informace

3.11.1977

Od doby, kdy Harry onoho osudného rána opustil Doupě, o něm nikdo neměl žádné zprávy. Netušili, kde se nachází ani co dělá. Ale věděli, že žije.

Někdy dostal Řád anonymní informaci, kde se má sejít skupinka Smrtijedů, jindy zase ministerstvo vyšetřovalo nečekané nalezení spoutaného a omráčeného Smrtijeda.

Těch pár svědků, které se podařilo vyslechnout vždy mluvilo o muži ve středních letech. Jeho popis byl pokaždé jiný, ale Albus Brumbál nepochyboval, že se jedná o Harryho.

Na schůzích vždy mluvil o tajném informátorovi v terénu, který jim pomáhá. Jen on, Artur a Molly věděli, o koho se jedná. A museli uznat, že odvádí pořádný kus práce.

Brumbál, který znal Harryho situaci, nechal u Gringottových zařídit účet na jeho jméno a vložil tam nějaké peníze. Očekával, že dřív nebo později na to Harry příjde a měl nesmírnou radost, když se tak stalo.

První dny po svém odchodu, žil Harry z úspor, které měl díky studentskému fondu. Věděl, že mu finance brzy dojdou, takže začal chodit po mudlovském Londyně a shánět přivýdělek. Po jednom z takových dnů, který strávil úklidem nějakého skladu, se vydal ke Gringottovým, aby si mudlovské peníze změnil na galeony. Jaké ho čekalo překvapení, když zjistil, že má v bance účet s nemalou částkou.

Děkoval v duchu Brumbálovi za jeho prozíravost a pronajal si pokoj v jedné špinavé zapadlé hospůdce. Od té chvíle se mohl plně věnovat svým plánům. Každé ráno odešel a na dobře skrytém místě si změnil vzhled.

Procházel ulici po ulici a prohledával kouzelnickou část Londýna. Po nějaké době se v Londýně vyznal tak, jako nikdo jiný. Při svých výletech se mu téměř denně podařilo potkat nějakého Smrtijeda.

Někdy se mu podařilo získat informace, jindy zas nějaké Smrtijedy zneškodnil. Do své role se naprosto vžil a zjistil, že ho takový život naplňuje. Sice ještě pořád trpěl ztrátou známeho prostředí a blízkými lidmi, ale neměl tolik času, aby se těmito myšlenkami utápěl.

Když se vynořil před jednou ze svých oblíbených hospůdek, zbavil se všech zbytečných myšlenek a vstoupil.

Oblíbená byla právě proto, že zde vyslechl již nejeden hodně důležitý rozhovor. A dnešek nebyl výjimkou. Usadil se u stolu v rohu a zaposlouchal se do rozhovoru mužů skrytých ve tmě hospůdky. Opět měl štěstí.

„Mělo by nás tam být hodně. Pán zla má dokonce v plánu povolat i nováčky.”

„Nevím, jestli je dobrý nápad brát nezkušené na takovou akci.”

„Je to jen kouzelnické muzeum, tam nemají co pokazit.”

„Stejně by mě zajímalo, co tím náš pán sleduje. Nejsou tam ani žádní mudlové.”

„Tys nebyl na schůzi?”

„Ne, měl jsem příkaz hledat jednoho chlápka. Proč?”

„Temný pán tam vysvětloval, že v muzeu je spousta nechutných památek na pakty s mudly a jinými stvořeními. Chápeš to? Uctíváme mudly jako kdyby nám byli rovni.”

Harry se otřásl znechucením. Kdyby mohl, tak by je rovnou poslal k zemi, ale potřeboval vědět, co ještě ti dva ví.

„To je pravda. A ještě spousta těch odporných krvezrádců. Přišel jsem ještě o něco ze schůze?”

„Kromě toho zítřejšího útoku vlastně nic.”

„To mi spadl kámen ze srdce, nerad bych o něco přišel.”

„Tak hlavně buď zítra před šestou na místě. Víš, že nedochvilnost pán nestrpí.”

„Něměj obavy. Hele nezajdem ke Grimmovi na partičku? Docela bych si zahrál.”

„Fajn, stejně tu maj otřesné pivo.”

Harry na nic nečekal, vyšel z lokálu a skryl se ve stínu budovy. Nedlouho po něm vyšli i dva Smrtijedi. Byla pro něj hračka je omráčit a připravit pro ministerstvo. Poté vykouzlil Patrona, kterého poslal Brumbálovi.

Je nezbytné, abychom se sešli. Nejlépe ještě dnes. Informátor