PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

53. Žij a nech žít

30.10.1976

Severus seděl naproti obávaného ředitele a tvářil se značně zkroušeně.

„Pane řediteli, kdybych mohl -.“

„Ne! Požádal jsi o pomocnou ruku a já ti ji poskytl, Severusi. Souhlasil jsi se všemi podmínkami naší dohody. Vím, že jsi v pozici, která je pro tebe nesmírně těžká, ale za svým rozhodnutím si stojím.“

Mladík se na Brumbála díval prosebným pohledem, doufajíc, že by ho mohl obměkčit. Nikdy snad po ničem netoužil více, než aby ředitel školy ustoupil.

„Vždyť by mlčel! Víte to! Víte, že by nikomu nic neřekl.“

„Ano, toho jsem si moc dobře vědom.“

„Tak proč? Proč mu nesmím říct, že jsem –.“

„Teď mě pozorně poslouchej. Jsem si jist, že Harry by na tvém místě mluvil stejně, ale tady jde o bezpečí a to nejen tvé. Uvědomuješ si vůbec, že každý, kdo o naší dohodě bude vědět se okamžitě ocitá v nebezpečí? Je mi jasné, že takové přátelství, takové pouto, jaké mezi tebou a Harrym vzniklo nejde jen tak smazat a že ti chybí možnost mít někoho, komu můžeš říct cokoliv, ale a nepřerušuj mě prosím, ale teď je třeba myslet více na Harryho než na sebe.“

„Myslíte si snad, že bych ho cíleně vystavil nebezpečí?“

„Jistěže ne. Proto tě žádám, abys to nechal být. Udělal jsi spoustu chyb a v Harryho očích jsi se velice změnil. Pokud je vaše přátelství tak pevné, jak se domnívám, nastane doba, kdy k sobě naleznete cestu zpět. Teď bys ho měl nechat žít tak, jak si zrovna bude přát. Měl jsem tu čest Harryho alespoň trochu poznat a jsem si téměř jist, že pokud bys ho nyní do naší dohody zatáhl, jeho pohled na tvé skutky by se v tuto chvíli nikterak nezměnil. Oba potřebujete čas a naše dohoda ti ho poskytla. Využij ho tak, abys posléze nelitoval.“

Severus neodpovídal. Jistěže by nechtěl, aby se Harrymu cokoliv stalo. Samozřejmě, že si přál, aby jeho přítel věděl, na čí straně stojí. Ale i když mu to rvalo srdce na milion kusů, Brumbál měl pravdu. Měl by si držet od Harryho odstup. Bude to jeho osobní trest, za selhání, jehož se dopustil.

„Severusi já vidím a poznám mnohé a někteří lidé jsou pro mě jako otevřená kniha. Ty ne, ale byl bych opravdu starým hlupákem, kdybych nevěděl, co se ti honí hlavou. Žij a nech žít. Neber to jako trest, ale jako poučení. Jako možnost nového začátku, protože až k sobě opět naleznete cestu, budou staré křivdy za vámi.“

Albus Brumbál v tu chvíli ani zdaleka nevypadal jako ředitel školy, ale spíše jako dobrosrdečný strýček. Sám sebe nechápal, ale přesto se Severus malinko usmál.
Jejich rozhovor sice nepřinesl vytoužený výsledek, za to však dal Severusovi něco, co poslední dobou postrádal. Naději.