PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

62. Bolest srdce

29.3.1977

Ahoj Harry,

už od chvíle, kdy mi ředitel řekl, že jsi náhle zestárl jsem tušil, že budeš muset odejít z Bradavic a když mi pak přišel vzkaz, ať se za tebou zastavím na ošetřovnu, bylo mi vše jasné. Chtěl jsem přijít, opravdu, ale musel jsem být někde jinde a nemohl jsem se nijak vyvléknout. Možná ale bylo dobře, že jsem nepřišel, vše důležité už bylo řečeno a loučení nemá nikdo rád. Určitě se zlobíš, ale to už taky není nic nového. Na takovéto psaní moc nejsem, takže to nebudu protahovat. Nějak mám pocit, že se ještě potkáme, takže tohle nepovažuj za sbohem. Přeju ti hodně štěstí, ať už jsi kdekoliv.

S.

Už týden Harry bydlel u Weasleyových a musel uznat, že to byl opravdu skvělý nápad. Byli to lidé se srdcem na dlani a Harry se za tak krátkou dobu cítil doma.

Nikdo však neviděl, že každý večer sedí ve svém pokoji a pozoruje oblohu. Severusův dopis měl položený na stole a neustále k němu zalétal pohledem.

Ano, první dny se na svého kamaráda velmi zlobil. Ale vztek postupně přešel ve smutek a bezmoc. Myslel si, že by Severus byl zdrcený jeho odchodem a chtěl mu proto vymazat paměť, ale z těch pár řádků, které mu napsal, měl dojem, že to vlastně zmijozelskému studentovi je fuk. Zatímco Harry se utápí ve smutku nad ztrátou kamaráda i lásky, Severus se jistě skvěle baví se svými kamarády Smrtijedy.

Naštěstí měl Harry tolik práce, že přes den si na bolest, která mu svírala srdce ani nevzpomněl. A to bylo jen dobře, nejen proto, že nemusel neustále přemýšlet nad Bradavicemi, ale i proto, že byl více v klidu a tím pádem nehrozilo žádné nárazové stárnutí.

Znovu šlehl pohledem po dopise a došel k názoru, že nemá smysl na těch pár řádků pořád koukat. Pergamen schoval a vydal se dolů na večeři. Molly Weasleyová byla tou nejlepší kuchařkou pod sluncem a ač měli málo, na jídle nešetřila.

Sotva usedl ke stolu, ozval se zvonek a Molly odběhla otevřít. Do kuchyně vzápětí vstoupil Albus Brumbál.

„Dobrý večer, Molly. Nerad ruším, ale mohu si na okamžik vypůjčit Harryho?“

„Jistě, nechám mu jídlo pod ohřívacím kouzlem a půjdu zkontrolovat kluky.“

Molly se taktně vzdálila a Harry se zvědavě na Brumbála podíval.

„Jak se ti tady líbí, Harry?“

Mladík by se nejraději rozesmál. Brumbál a jeho zastírací témata.

„Mám se tady dobře, ale co vás sem přivádí?“

„Občas zapomínám, jak dobře mě znáš, Harry. Máš pravdu, mám ke své návštěvě dobrý důvod.“

Posadil se proti Harrymu a ruce sepjal do stříšky, tak jak to měl ve zvyku.

„Jedna se o jednu kouzelnickou hospůdku. Schází se tam mládež ve tvém věku. Máme informace, že se tam chystají Smrtijedi někoho naverbovat. Potřebujeme někoho, kdo by byl schopen tomu zabránit a zároveň nebudit podezření.“

„A tím někým mám být já?“

„Přesně tak. Jsi nejvhodnější kandidát ve všech ohledech. Máš vhodný věk a umíš zacházet s hůlkou.“

„Dobře, kdy a kde?“

„Tady máš adresu. Buď ale opatrný, Harry. Nevíme koho tam Voldemort pošle, může se jednat o zkušené Smrtijedy.“

„Rozumím. Budu opatrný, ale nemůžu vám slíbit, že odtamtud ti Smrtijedi odejdou po svých.“

„To po tobě ani nechci, ale žádné zabíjení. Mrtvých je už tak více než dost. Pokud je zneškodníš, pošli zprávu a jdi odtamtud pryč. Je to jasné Harry?“

Mladík pouze přikývl. Nebylo co dodávat.