PROKLETÝ OBRACEČ : Harry Jones

22. Smutné Vánoce

23.12.1975

Vánoční prázdniny se kvapem blížili a Harry byl čím dál skleslejší. Jeho vztah se Severusem nějak zamrzl na mrtvém bodě. O nedělích se sice i nadále potkávali, ale dobu strávenou spolu, stále zkracovali.

Neměl raději mlčet? Neměl dělat, že nic neviděl? Takové myšlenky Harryho pronásledovali na každém kroku. Chyběl mu jeho Severus. Ten, který se s ním smál, podržel ho, když se trápil a podpořil, když se mu nevedlo.

Poslední tečkou za jejich bývalým skvělým vztahem, bylo Severusovo prohlášení, že nemá žádný důvod, proč jezdit na prázdniny domů. V tu chvíli Harry pochopil, že už nic nebude jako dřív.

Zdálo se, že snad i Poberti si dali pauzu. Potter Harryho okázale přehlížel a jemu to vyhovovalo. Neměl náladu se hádat a soupeřit.

Jediní, kdo si ho však všímali byla Lily a kupodivu Remus Lupin. Člen Pobertů ho mile zdravil nebo se optal jak se má. Bylo to zvláštní, ale Harrymu to nevadilo. Cítil se aspoň trochu jako člověk a ne robot.

Na prázdniny se začal těšit až v okamžiku, kdy si představil rozzářený obličej malé Margot. Lily se s ním ještě domluvila, že je na nádraží po prázdninách odveze její otec.

Kráčel po příjezdové cestě k sirotčinci a na tváři měl veselý úsměv. Moc dobře si pamatoval, jakou měl pokaždé radost, když se Severus vrátil. Při té vzpomínce Harryho bodlo u srdce, ale nehodlal si dnes kazit náladu. Měl v plánu strávit celé odpoledne s Margot a vynahradit jí ty měsíce, kdy byl pryč.

Sirotčincem proběhl rychlostí blesku, ale Margot nikde nenalezl. První co ho napadlo, bylo, že si Margot někdo adoptoval. Že možná našla nový domov. Vůbec si v tu chvíli neuvědomil, že v jejím pokoji viděl všechny její věci.

Zaklepal na dveře Rosiny kanceláře a čekal na vyzvání.

„Dále.“

„Ahoj Rose.“

„Harry! Pojď sem!“

Rose ho sevřela v láskyplném objetí, přičemž nezapomněla přidat, že vyrostl.

„Jsem ráda, žes na svátky přijel.“

Její výraz však byl posmutnělý.

„Rose, kde je Margot? Nikde jsem ji nenašel.“

„Harry sedni si.“

Když se hoch posadil, zhluboka se nadechla než promluvila.

„Je mi to líto, Harry, ale Margot je v nemocnici.“

Další slova Harry vnímal jen vzdáleně. Z toho všeho vysvětlování pochytil pouze jediné. Malá Margot žije jen díky přístrojům.

Nevzpomínal si, jak se dostal zpět do svého pokoje, ani zda na něj někdo po cestě mluvil. Měl pocit, že horší už to být nemůže.

Nejprve Severus a teď Margot. Co ho ještě čeká? Co provedl tak špatného, že se mu osud mstí? Netušil, ale začínal se obávat dalších dnů.

Všichni si Vánoce užívali a radovali se u stromečků, jen černovlasý hoch se smaragdově zelenýma očima, celé prázdniny strávil u okna ve svém pokoji.